Zápisky z dovolené na Sardinii – díl šestý – Táňka světu vládne
Nikoli třetí, ale šestý den byl pro nás kritický, přesněji lenivě kritický.
Nikomu si nic nechtělo dělat.
V momentě, když jsme si uvědomili, že dnes se nikam neplahočíme, rázem bylo vše nachystané k opulentní snídani už o neuvěřitelné sedmé hodině. Úplně samo, no možná v tom měla prsty Boženka, ale kdo ví. Nachystalo se ovoce, dobrá šunka, ještě lepší sýr, párečky, sušenky s čajem i kávou a Táňka vše ochutnávala a komentovala svým šišlavým „To dobrý! Asi.“, ale to ji moc dlouho nevydrželo a vypustila svou ranní dávku řevu a na to Boženka s Bořkem ve vzácné shodě zaveleli k úprku k bazénu od kterého se nehnuli až do večera a jen probírali Tániččiny myšlenkové pochody. Tak třeba…
Táňka a moře
Zatím zapovězená kapitola, která skrývá spoustu křiku a rozčilování se nad vlnami, špínou na nožičkách v podobě přilepeného mokrého písku a vůbec nejlepší je to pro Táňku těsně před mořem, ať už zahrabaná do písku, nebo kamínků, zkrátka bezpečně ukotvená a v bezpečné vzdálenosti od toho mokrého moře. Při každém zoufalém pokusu dostat Táňku do moře aspoň po špičky palečků následuje hysterické „Nechej to! Stát!“ a následuje tak strategický ústup do výchozí polohy blízko deky k hrabičkám (ty Táňka dostala od francouzské důchodkyně) a jejímu konejšivému hlazení Boženky i Bořka a uklidňování slovy „To dobrý maminko. To dobrý tatínku. Klid a ššš taky.“
Táňka a bazén
Zde je vše naopak! Táňka sice dlouho otálí se vstupem a osmělením se, ale pak hopne do kruhu a nechává se unášet jako bojka, kam ji jen voda zaveze. Dokonce jsme provedli pokus a zanechali Táňku v bazénu, šli se vykoupat do moře, následně na ni zapomněli a šli spát a představte si, ráno tam Táňka stále spokojeně plavala a vůbec neměla radost, že už jdeme. Pravdou je, že jsme to fakt málem provedli, ale strach z toho, že scénář testu by se naplnil, nás zastavil. Zkrátka dostat Táňku z bazénu nás stojí vždy spousty sil, úplatků a slibů, které někdy i dodržíme. Ten, že ji zítra necháme přes noc v bazénu k těm dodrženým ale nepatří.
Táňka a jídlo
Nejvíce toho spapá Tániččin pejskem, který většinu jídla schovává na až pak, ale rodičové to vždy najdou a z nepochopitelných důvodů se to snaží nacpat zrovna do Táňky. Až se tomu nechce věřit. Táňka tu má nejraději zmrzlinky, místni „sucháre“ zvané sušenka, sem tam okurku, nejlépe nakládanou, rajče ani náhodou a potom těstovinky. Kéž by místní, ale ona jen ty instantní z domova. Občas přeci jen z nevědomosti sní něco zdravého, než by ráda, ale to se prý rodičům dá odpustit. Ti jsou aspoň rádi, že piji a pije a pije, páč to jediné nezanedbává ani náhodou. Stejně, jako Boženka.
Táňka a WéCé
Rodičové s sebou vzali nočník a to se ukázalo jako nedocenitelné rozhodnutí. Táňka a nočník, nočník a Táňka, milují se, spí spolu a Táňka zahne nočníků jen na čůrání u moře, nebo na trávě, ale vždy s odporem a s dotazem, „Kde nočník?“ To druhé je však stále stejně plínkovaté, jako doma. Čestnou výjimkou byla chvíle, kdy Táňka povzbuzovala pejska, kterého blahosklonně usadila na nočník, aby tlačil a nebál se a nakonec mu i s nadšením zatleskala za úspěšné bíbo. Bořek, toho času u snídaně, se podíval na Boženku a už oba pádili k nočníku s velkým očekáváním, ale kde nic tu nic. Nočník byl bez bíba. Následně byla Táňka poučena, že by pejsek neměl být chválen za něco, co neudělal, ale Táňka se tvářila nechápavě a tak šli snídat, aby v zápětí zaslechli, jak Táňka začíná pejska peskovat za bíbo, které přeci vůbec není v nočníku. Tentokráte šli najisto a skutečně, pod stolem bylo schované bíbo od pejska. Podle velikosti to byla minimálně doga. Na druhou stranu, byl na čase slavit, že to nebylo do plaveckých plínek v bazénu, jako včera.
Táňka a spinkání
Jediná věc, která probíhá naprosto nenásilně. Táňka okamžitě přebrala jižanský styl a až na výjimky chodí spát kolem půl desaté. Výjimka spočívá v půl jedenácté a přes den pravidelně kolem poledne odpadává na dvě hodiny. Ráno je pak kouzelné, že se rodiče budí dříve než ona a ta je následně dohledá, aby je s úsměvem přivítala a šla se na par minut pomazlit předtím, než nastartuje raketové pohony.
Táňka a mezinárodní styk
Něco málo jsme naznačili, ale ono by to vypadlo na samostatný román. Táňka je milována a začíná toho jaksepatří zneužívat. Šarmantně pomrkává po Italech a andělsky se usmívá na Italky a vše ji prochází a všude je obletována. Jak říká Boženka, kdyby se na základě toho daly uzavírat kšefty, bydlíme teď na východním pobřeží a máme zlaté vidle na přehazování cihel zlata. Dnes navíc přidala koketní mávání na všechny, které obdařila svým stydlivě smyslným úsměvem a tak ji už Bořek raději začal poučovat, podle čeho má poznat, na koho se usmívat víc a na koho míň. Zatím bezúspěšně, protože Táňka má největší úsměv schovaný vždy pro ty, kteří po pláži roznáší zboží.
Táňka a rodiče
Jednou větou. Má je obmotaný kolem prstu! Stačí, aby na ni jen hlas zvýšili, a už je objímá, pusinkuje, hladí a utěšuje, že to bude dobrý. Dále pak si vyžádá zpívání a hlazeni a škrabíkování. Taky chodí a říká „au au“, aby sklidila pofoukání a pohlazení a velice rychle pronikla do tajů citového vydírání ve stylu, chcete více klidu? Já chci vice zmrzliny! Někdy je však vážně i roztomilá.
Táňka a sluníčko
Zvládá to lépe, než rodičové, kteří místy vypadají, jako opařená prasátka. Zvláště tatínek už si může dovolit říkat holkám „bledá tváři“, neb je jako indián anobrž rudoch. Táňka má krásnou barvu, nosí čepičku a přivlastnila si i rohož, aby se na ni mohla opalovat na terase, když ji rodiče připravují dlabanec.
Táňka a dovolená
Nic jí nechybí a líbí se jí, jak dokáže oba dva rodiče zaměstnat, a že je má hezky oba dva po ruce. Stále běhá a unaví ji jen celodenní bazénování a velká porce zmrzliny… asi tak na deset minut.
Mít ji s sebou je prostě radost!
Zítra se jede na vyhlášenou pláž la Pelosa na západním pobřeží.
Jupí!
Jupí?