Pane Karfík, Vy nás ale zásobujete.
Tak přesně tohle bych mohla říkat mé kamarádce, zasloužilé matce čtyř dětí a velící jednotce početné rodiny.
Není dne, kdy bych nebyla seznámena s nějakou veselou, leč prostou historkou psanou životem.
Díky bohu za ně!„Víš jak je Michal na táboře?“ vyhrkla na mě rovnou do telefonu.
„Tak jsme se tam byli o víkendu s kluky výletem podívat. Nádherný tábor v přírodě, byla jsem překvapená, jak je to tak úžasný.“
Příběh začínal být napínavý a já poslouchala ani nedutala.
„Zastavili jsme autem až u hlavní budovy, normálně parkoviště jako kráva a my tam stáli jediní. A představ si, taková malá kůlnička hned vedle něj a u ní stál uvázaný oslík. No, oslík, pořádnej osel to byl a pásl se.“
„Kluci z něj byli úplně unešení a ten mezek ani nezvedl hlavu.
Teprve až vystoupil z auta ten můj starej, osel jako by ožil, zvedl hlavu a spustil na celé údolí:
Hííííí hááááá, hííííí hááááá, hííííí hááááá…
Rozléhalo se to široko daleko, ale osel nepřestával!
Hííííí hááááá, hííííí hááááá, hííííí hááááá…“
„To už jsem nevydržela a spustila šílenej smích, normálně jsem si cvrkla do gatěk!“
“No věřila bys tomu? On ten osel toho mého osla fakticky poznal a pozdravil!“