Tak jsem právě zjistil, že ono o pivo zase ani tak moc nejde . . .
Vždy jsem si myslel, že hlavním kamenem svárů našeho vztahu jsou moje návštěvy hospod a popíjení piva, tedy činnost obvykle nazývaná:
„Jdu na jedno…“
Začínám si myslet, že tomu tak není…
Každý den mi poctivě děláš do práce svačinu a každý den přidáš i jablko.
„Jedno jablko denně je základ!“ říkáváš.
Jablka tedy zrovna nejsou mým favoritem číslo jedna, ale vážím si jich jako čehokoliv jiného a tak je i spolu s igelitovým pytlíkem od svačiny poctivě nosím domů, i když vím, že tam mě za to čeká jen spílání.
Ano, vím, že bych měl každý den sníst jedno jablko, ale… Každý den si musím vymyslet jinou výmluvu, abych zmírnil Tvůj hněv.
Dnes jsem domů dorazil a hrdě a okázale jsem se jal v kuchyni vyhazovat pytlík od svačiny i s ohryzkem od jablka, doslova jsem se jím pyšnil a vůbec jsem nechápal Tvůj udivený výraz měnící se rychle k nejvyššímu stádiu stavu „vidím rudě“
„Já Ti dnes žádný jablko k svačině nedala !!!“
„Ježiši, já si ho vlastně… koupil?!?… “ Pomyslel jsem si zmateně. „…asi Pavlův reflex !“
„Zmetku! To mi děláš naschvál!“
Zmůžu se jen na tiché „Miško, ale…“ a bez hnutí inkasuji utěrkou po čuni.
Nečekáš na mé výmluvy a se sekyrkou a řevem pospícháš ven.
„Jdu vykácet jabloně! My je nepotřebujeme! Jablka si kupujeme!“
Stojím v kuchyni a pomalu mi to dochází.
Již měsíc jsi mi neměla za co nadávat, ale já to napravím, dneska do té hospody půjdu.
Čílení kuli jablkům Ti totiž nesluší 🙂