Pořiďte si Bořka, ten Vás vždycky pobaví……
Otevřela jsem oči, chvilku mi trvalo než jsem si uvědomila, kde vlastně jsem.
Doma v posteli. Hodiny ukazují 8:45.
Páni to jsem si dnes dáchla. Bodejť by taky ne, vzduch nasycený alkoholovými výpary by se dal krájet a v lepším případě znovu plnit do láhví. Tomu se říká recyklace.
Opatrně se protáhnu a začínám hledat zdroj zamoření.Ležel hned vedle mě. Černá koule, zachumlaná v zimní bundě, kulicha staženého až po špičku nosu, čouhaly jen otevřená ústa, která připomínala komín parní lokomotivy v plné rychlosti.
V ruce pevně tisknouc poloprázdnou láhev Teqiully. Naplnění vnitřních rozvodů lihem až po okraj a zvýšením kotelního tlaku vznikala expanze výkonu výparů.
Přežil by jen silný jedinec.
Děkuji pánu bohu za můj maličký močový měchýř a včasné probuzení.
Teď, když se pomaličku dostávám z toho delíriového opojení si vlastně uvědomuji, že Bořek večer odcházel jako vždy na jedno – dvě piva.
Kdy se vrátil, nevím.
V jakém stavu se vrátil, tuším.
Ale bezpečně vím, že jsem měla obrovské štěstí, že si dal jen dvě piva. Vypít snad jen o jedno víc, už jsem jistě stála frontu před nebeskou či pekelnou bránou…..
Zase jsem jednou měla z pekla štěstí
Z Plzně omámená Boženka