. . . aneb co se Ti taky může stát, když Ti zbyde trocha času.
Není dne, aby mě ta holka něčím nepřekvapila.
Boženka toho dne měla hodně co na práci, ráno vstát dříve než obvykle, poběhat Damokles, rychle se načančat a honem se svést s Bořkem spěchajícím do práce na lékařské kontroly.
Mezi prohlídkami vždy zbude nějaký ten čas, kdy píše Bořanovi sms a taky se nudí, protože ten holomek neodpovídá vždy pohotově . . .Nuda.
Nový telefon.
Neposedné prstíky . . .
A za pár chvil už Boženka volá Bořkovi:
„Bořane, jaký je hlavní město Nigérie..? Angoly…? a a a jak bys doplnil číselnou řadu . . . a a a jak se správně píše slovo . . .?“
Spousty otázek Bořana srazilo zpátky do židle odkud se teprve zmohl na reakci:
„Holčenko, proboha kde jsi, co Ti tam dělají, co to po Tobě chtějí ?!?“
A Boženka vyprávěla o tom jak se nudila, jak si nový telefon prohlížela a jak ji její neposedné prstíky až na portál operátora zavedly . . .
Zkrátka a dobře, po počátečním zorientování se okamžitě přesunula do kategorie her a tam si neomylně zvolila hru s přívlastkem „…absolutně fenomenální hra do mobilu…“
Ze hry se ovšem vyklubal jen klon tamagoči, který musíte krmit, mýt, dopovat léky, dále ho musíte nechat číst noviny, koukat na televizi a v neposlední řadě ho musíte nechat učit.
Vše probíhá automaticky až právě na to učení, které probíhá formou testu Vašich znalostí . . .
S Boženkou teď známe spousty nových hlavních měst, hravě doplníme číselné řady a s češtinou už jsem na tom taky lépe 🙂