Zakopání válečné sekery je jen začátek…
Boženko,
měla jsi dnes celý den ježdění po městě a doma se změnilo několik málo věcí, o kterých bych Tě rád informoval. Bohužel nemůžu tak učinit osobně, neboť jak sis jistě všimla, nejsem doma, zvolil jsem proto formu psanou.
Pokud čteš toto psaní, znamená to, že jsi v kuchyni a jistě jsi si i všimla některých nových skutečností, kolem kterých jsi musela projít po cestě do kuchyně. Začněme tedy popořadě…
Na naší nově rozkopané a přeorané zahradě nikdo nehledal poklad, to jsem jen bezpečně zakopával naši válečnou sekyru, jsem si jistý, že i pomyšlení na hledání Tě uvrhne do zoufalé beznaděje. Jistě souhlasíš, že to nám zaručí klid na dlouhou, dlouhou dobu.
Pokud se Ti něco nezdálo i uvnitř našeho hnízdečka lásky, je to tím, že zmizely všechny pivomilné rostliny. Stihl je stejný osud jako všechny pivomilné rostliny na zahradě, byly odeslány daleko na východ, kde se třeba díky nim naučí preferovat místo vodky pivo 🙂
Místo každé ztracené květiny jsem Ti však nachystal jeden pár nových bot a pevně věřím, že se hledáním nových pokladů svého vždy nedostatečně plného botníku zabavíš až do chvíle než se vrátím.
Ptáš-li se kdepak, že to jsem, rád Ti to povím.
Jsem v hospodě, protože po měsíci, kdy jsem si připadal jak největší somrák z nádraží, co dojíždí, kdejakou láhev jsem si konečně mohl zajít na pořádné točené pivo z Budějovic!
Tvůj milující manžel!