Někdy přemýšlím, proč s ní jsem…
Tuhle večer jsem připravil Božence kakao, jak ho má ráda a ona se mi celá tuze nastydlá s čerstvým kakaem z mikrovlnky odebrala stonat do postele hluboko před večerníčkem a já usedl ke stroji a začal ťukat, cosi do práce, plynule přešel ke čtení novin a nakonec jsem si rozehrál nějakou strategii…Úplně jiný večer jsem potkal tehdy zdravou a jako vždy uštěpačnou Boženku v kuchyni, brala si ohřáté kakao z mikrovlnky a odcházela od ní bez toho, aniž by vynulovala odpočet vteřin, na kterém svítilo 2:39, tedy 2minuty a 39vteřin namísto časového údaje při vynulovaní.
Kolikrát jsem jí říkal, aby to nulovala, že já pak přijdu navečír domů a myslím si omylem, že je už brzké ráno a v to opravdové ráno se pak cítím provinileji, než bych musel…
„Dobře ti tak!“ odpovídá lakonicky a nedělá to nikdy…
Někdy zkrátka přemýšlím, proč s ní jsem, ale okamžitě dostanu odněkud takovou ránu, že hned zapomínám, nad čím jsem přemýšlel a přesně takovou ránu dostávám i teď.
„Co tu děláš ve tři ráno?“ nasupeně a přes všechnu tu rýmu skoro i křičela Božena.
„S kým se tu do noci vybavuješ! A dělej! Mluv, nebo ser písmena já si to pak přečtu…“ pokračovala plynule.
…no a zkuste pak takhle čerstvě probuzenému rozjetému parnímu válci vysvětlit, že nejsou 3hodiny ráno, jak se píše na mikrovlnce, ale teprve chvilku po zprávách.
…dnes ji ale nakonec musím i pochválit, už totiž nuluje i ona.