… a pak taky pivař jeden marnotratnej, nenapravitelej a ničeho si necenící a nevážící!
K létu mimo jiné patří hice a zralé ovoce.
Ani jedno nemám rád! Jedno se totiž musí chtě nechtě snášet, druhé pak chtě nechtě sbírat.Dnešní den mě ale přivítal svou růžovou stranou, vstal jsem pravou nohou a za to všechno mohl sen, plný sladkostí, které ve skutečnosti už moc nemusím, ale jako dítě jsem se po nich mohl pominout.
V dnešním snu jsem byl dítě.
Prostě pohoda!
Celý horký den jsem pak strávil v nevyvětratelném kanclu zavalen prací, ale s úsměvem.
Měl jsem totiž svůj sen stále před sebou a jak se říká, když jeden něco chce, nakonec toho i dosáhne.
Domů jsem spěchal, samozřejmě za Boženkou, ale taky za svým snem.
V rychlosti jsem se převlékl a vyrazil zpátky do toho dusného odpoledne s košíkem a štaflemi.
Rozhodl jsem se potrhat švestky!
…a že jich bylo! Plných sedm košíků!
Boženka tu všechnu píli sledovala z povzdáli a když už jsem vše sklidil, poplácala mě po rameni se slovy:
„Ta bude, co?“
Na můj trochu nechápavý výraz pak dodala:
„No slivovice přeci!“
„…ale já chtěl švestkový koláč.“ podotkl jsem bázlivě.
To už ovšem Boženka měnila barvy, jala se košíků a za systematického házení švestek do bečky mocně vykřikovala:
„No néseš ty hňup? No jsi! Pivař jseš! Pokladů si neceníš, přírody si nevážíš! Koláč a ze švestek! Kdo to kdy slyšel? Nenapravitelnej jseš, marnotratnej k tomu!“
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na filmové Slavnosti sněženek, konkrétně na Krajinku v zimním hávu 🙂