ať hledám jak hledám, nemůžu tu mrchu najít…..
Sobota jako vyšitá.
Bořkovi lítá od rána jazyk v hubě tak, že je z toho průvan v celém baráku.
Jestli je to potřebou pít nebo touhou si jen popovídat s kamarády pro mě dál zůstává nevyřešenou rovnicí se dvěma neznámýma.
Má tolerance se otřásala v základech.Po láskyplném rozloučení, kdy jsme si na střídačku líbali hlavně prdelky , po výměně názorů za které by se nemusel stydět lecjaký zedník , po přestřelce nadávek, výhrůžek zakončené hrozbou spáchání vlastního harakiri, Bořek vyrazil.
Ještě, že jsem tak chápající a milující žena. Na důkaz toho jsem mu (po něm) z okna hodila dva lahváče na cestu, aby se mu u toho povídání nelepil jazyk na patro.
Netrvalo dlouho a dorazila první esemeska. Usměvavý smajlík mně oznamoval, že miláček dorazil do cíle, což dorazilo i mě.
Při zametání střepů před domem jsem si v hlavě sumírovala odpověď. Večerní chlad působil na mojí rozzuřenou mysl jako hojivý balzám.
Odepsala jsem.
Opičák odpověděl obratem. Do půl druhé jsem si psali. Probrali jsem všechno co jsme za celý den nestihli, vyřešili vleklé problémy.
Třicet vteřin po příchodu poslední esemesky se otevřely dveře do ložnice….
Bořek potřeboval vyrazit abychom si mohli celý večer vesele esemeskovat ….
Kdo nezažil nepochopí, kdo zažil nechápe jakbysmet.