… Božka, mi se stýská !
Holčenko našel jsem na poslední stránce svého tatranského deníčku zřejmě toužebný výkřik do tmy datovaný kamsi k 29.9.2006 Posílám Ti ho tedy chronologicky zařazen pro úplné vykreslení mých pocitů a zážítků 🙂
Nad Rysy sa blýská,
Božka, mi se stýská !
Já si lozím pod Rysama,
kdes Ty asi, tak moc sama ?
Já si fotím krásy hor,
Tys domova matador.
Já každým krokem lezu výš a výš,
však myšlenkami jsem Ti stále blíž.
Já strachuji se, jak to doma zvládáš,
Ty zatím píšeš články, soutěže pořádáš.
Já kameny Tvé lásky v krosně všude nosím,
Kolena má trpí! Příště jedeš se mnou, prosím.
Já daleko v horách dny náročné počítám,
již se vidím, jak v Tvé náruči doma spočívám.
Božeko, přiště jedeš všade se mnou, o tom žádná!
Upřímně: Samota, stýskání, je to zkušenost kladná?