Někdy pomůže a někdy zase naopak taky nepomůže vůbec . . .
Větrná pohroma která se přehnala přes naše uzemí nepřinesla zajisté nikomu nic dobrého. Mně například splašený Kirill přifoukl nějakého bacila, který se ve mně pěkně usadil a zrál a zrál a zrál až dozrál.
Nevím jak poznal, že nastala jeho vhodná chvíle k tomu aby se na plné obrátky projevil,ale přišlo to v nejméně vhodnou dobu.
Rýma, kašel, bolest v krku, teploty takové běžné nachlazení k tomu trochu více práce, Bořkovo zkouškové období , kristovy léta na krku, proměny počasí, kácení deštných pralesů, úbytek kyslíku a depka je na světě.„Boženko, koupím Ti nějaké vitamínky, připomeň mi to než pojedu zítra z práce.“
Pronesl Bořek těsně před usnutím svoji toho dne poslední konejšivou větu a upadl do říše snů.
Druhý den jsem se od časného rána věnovala intenzívní samoléčbě. Horká vana, paralen, celaskon jeden druhý a třetí, mandarinky, čaj s citrónem, nosní kapky. Kdybych explodovala vitamínový atomový hřib by zabil všechny bacile na tisíce kilometrů kolem mě. Ale žádná úleva nebo aspoň náznak se nedostavil. Jediné co jsem ještě nevyzkoušela byl nějaký dobrý mulťák.
Jako křižák v posledním tažení jsem vyslala Bořkovi sípavou sms.
„Bořku MULŤÁK“
Opičák odepsal obratem.
„Jaký, který, čí mulťák? Boženo, to jsi nemocná? Vypadni od toho počítače okamžitě do postele!!!
No není ta jeho péče dojemná? Tak já tedy mažu do postele a kdyby něco, tak jsem tady vůbec nebyla…..