S tetou Tě musím seznámit, Vaše vyřídilky jsou si tak podobné až mě mrazí 🙂
Boženko,
zrovna včera jsem vezl tetu do Prahy. Ona patří k ženám, které to v životě neměly jednoduché. Měla na krku vždy nějakého chlapa o kterého se musela starat a včera jsem to všechno utrpení vyslechl a tak Ti to nesu hnedka pěkně za tepla …
První chlap je otcem její jediné dcery. Dnes již nežije a zanechal po sobě 13 dětí. Teta vždycky říká, že měla sakra kliku, takovejch dětí málem měla. Poslední setkání s ním bylo na soudě, kdy požadovala vyšší alimenty – 100,-Kčs bylo málo i na tehdejší dobu. Vymlouval se na práci, dělal prý od nevidím do nevidím a navíc manželka byla už zase těhotná. Teta klidně reagovala slovy, kdy že ty děti dělá, když dělá od nevidím do nevidím. Od soudu odešla s o 150 korun většími alimenty. Neužila si je ale dlouho, protože…
Tehdy teta potkala svého osudového muže. Elegán, vždy upravený hráč hazardních her, s vybraným chováním… bohém. Učarovali si navzájem a jejich láska vyvrcholila emigrací do Německa v 68. Spálili za sebou mosty a nechali doma celou rodinu. Dceru pak mohla vidět až po dlouhých dvánácti letech. V Německu láska vyprchala a v tržní ekonomice si teta poprvé všimla strejdovi nepraktičnosti, střídal povolání za povoláním a čas nejraději trávil u herních automatů. Teta pracovala, strejda hýřil a tak hádky byly na denním pořádku. Na strejdu platilo jedno jediné – spolehlivě se na pár dní začal chovat slušně a zodpovědně, když mu teta přestala vařit a stávkovala – nechala ho třeba týden o brzdě (chleba) a vodě – To pak strejda, člověk s vybranými chutěmi opravdu trpěl, protože německá jídla nesnášel… Teta je silná žena, vydržela to s ním až do jeho smrti v jednadevadesátém roku, včetně jednoho infarktu, který strejdu postihl, když poprvé mohli přijet do ČSSR po 15 letech, zjistil totiž, že v době jeho nepřítomnosti padla v neměcké národní loterii JEHO čísla, která sázel celých 15 let a ten týden to poprvé nestihl…
Třetí a poslední chlap byl sňatkový podvodník. Smradlavý, ošklivý, tlustý chlap s invalidním důchodem, kterým maskoval svoji lenost tetu doslova uchvátil. Dokázal jí říkat hezká a hřejivá slova – říkala mu láskyplně holubář, protože choval holuby…
Samota je totiž strašná věc, to pak člověk zavře oči a udělá vše jen aby nebyl sám přesně tak, jak to udělala moje teta. Dnes se s ním soudí o majetek a hotovost nezanedbatelné hodnoty, schází se s podobně postiženými ženami a už mu neříká holubář, ale Venca totenhosen (Venca mrtvé kalhoty)…
Boženko, teta je z taťkových sourozenců moje nejoblíbenější. V jejich osumasedmdesáti letech je neuvěřitelně vitální žena, maluje obrazy, dokáže bavit společnost jakéhokoliv věku a navíc mě má ráda. Kdykoliv k ní přijedu tak mě pozve na cigárko a se slovy, že vypadám jak žíznivý pugét mi vlepí jedno pivo. Dokonce mi svěřila i jeden ze svých celoživotních koníčků – mám se prý po ní starat o rodokmen naší rodiny – už má zmatek v těch všech dětech. Rodina prý rodí moc rychle a navíc upřednostňuje kvantitu nad kvalitou. Rodokmen mi svěřila a k tomu pověděla, že já jediný mám rozum a jsem zodpovědný a čekám až mi bude třiatřicet, kdy je prý ten pravý věk pro chlapa, aby se stal otcem a manželem.
Pevně věřím i za tetu, že aspoň ve mně se teta nespletla… a nechci nic slyšet ženo moje!
Boženko, sama vidíš…
…nejsem ten nejhorší chlap pod sluncem, mohla sis vybrat i daleko hůř než mě – příležitostného alkoholika, co Tě v převažujících světlých chvílích na rukách nosí 😉
Šplhající Bořek z Plzně