Savo, Lizol, nebo tvarůžky?
„Na svátky a víkend jedu domů,takže odvolej, co jsi sliboval a slibuj,co jsi odvolal!“Jedna věta,která Bořanovi změnila sváteční plány a vyprovokovala ho k vrcholným domácím aktivitám. Chtě,nechtě musel zrušit své pivně slibně svobodné aktivity zavánějící slaměným mládenectvím.
A tak se pro následující dny před mým velkolepým příjezdem staly,jak Robinsonovi Pátek, Bořkovými věrnými druhy vysavač,sporák a koště a obšťastňovaly ho jeho lepé přítelkyně pračka,žehlička a utěrka.
Já se zatím ve zmatku nemocničního pokoje těšila domů jako malé děcko,respektive tedy na svou postel,vanu,klid,na pořádný dlabenec a na Bořka… Na toho samozřejmě nejvíc 🙂
Ale úplně ze všeho jsem se nemohla dočkat,až se zbavím vlezlého a všudypřítomného dezinfekčního smradu z Lizolu.
A Bořek pro mě včas přijel,dokonce mu už ani auto nesmrdělo jak dokonale čisté WC a po cestě se mi chlubil,co všechno doma stihl připravit,navařit,naklidit a já ho v duchu chválila,ale jinak mlčela…
Tedy mlčela jsem až do chvíle,kdy se kasal,že dokonce i všechny podlahy Savem vydezinfikoval.
To už jsem tedy nemlčela,to už jsem ho chválila opravdu hlasitě a on chudák ani nevěděl,proč tak za uši dostává.
Vůně domova se tedy pro mě stala vůní Sava a já si tu teď s Bořkem vyříkávám,cože jsem mu to provedla,že mě takhle trestá.
Naštěstí pro mě nachystal nakládané tvarůžky a tak už to těch pět minut,než mi je donese,s dezinfekcí vydržím, pak zase bude muset milerád vydržet večeřet se mnou…