Váženy Bořku
Pravidelně Vás necháváme nahlédnout pod pokličku našeho života a nepravidelně dokonce i pod naši peřinu, abychom ovšem nepřišli o naše soukromí, schováváme všechny ty naše skutečné i neskutečné příběhy za postavy Bořka a Boženky.
Netušila jsem ovšem, jaký jsme si tím na sebe ušili bič, respektive, jaký bič jsem si tím ušila na sebe!Ono totiž vždy, když se naším skutečným harmonickým vztahem prožene nějaká bouře a silný vítr rozčeří naše klidné vody, no zkrátka a dobře, když se občas chytneme (občas = denně) a hlavně když nám dojdou pádné argumenty, okamžitě se to odrazí na náladách Božka i Boženky, potažmo v novinách.
A to je právě to, zatímco Bořek se navenek neprojevuje, Boženka na něm obvykle nenechá nit suchou!
Spielberg by na mě byl jistě pyšný, jaké jsem v postavě Bořka stvořila monstrum. Nespolehlivé, které všechno splete, nic neumí, na co sáhne, to pokazí a co nejhůř, Bořka zde vždy popisuji jako toho závislého a na dálku pivem smrdícího notorika.
Vy všichni ale víte stejně dobře jako já, že co se škádlivá, to se rádo mívá a já tu svoji příšeru, která mě dnes a denně vytáčí a rozpaluje do běla šíleně miluji. A nevyměnila bych jí ani za tisíc abstinentů, kutilů a všeumělů.
Bořku, prosím, smiř se s tím, že budu věčně nespokojená, držkatá a že s tím dobíráním, zlobením a hudrováním nepřestanu, stejně jako jsem se já smířila s tím, že to Tvé pivo k nám prostě patří.
…
Ježiši, co to píšu?
Honem se pojď podívat, jestli mně neupadla ruka 🙂