Tak spi na gauči 🙂
Je jen málo věcí, které mě dokáží spolehlivě rozpálit do běla, kdykoliv si umanou…
A jednou z nich je zcela spolehlivě Boženka, pak dlouho, opravdu dlouho nic a pak veškerá nefunkční výpočetní technika.Nedej bože, když se obé prolíná.
„Nejede Ti tu internet.“ pokřikovala na mě Boženka, zatímco jsem se zlobil s čištěním jejího notebooku.
„Ježiši, co jsi s tím provedla?“ vylétlo ze mě ani nevím jak.
„Nic.“ pronesla s cukajícími koutky zcela netečná Boženka. Po mé letmé kontrole dodala už ale s hurónským smíchem:
„Máš to rozbitý.“
To co následovalo po tom, už by se dalo vystihnout zcela stručně třemi slovy: Chytly mi saze.
Spousta nadávání, několik výletů v deset večer na potemnělou půdu, kde jsou trámy proklatě nízko, pro restartování udělátka na bezdrátový rozvod internetu po domě a potom taky stěhování nábytku pro restartování rozčilovátka druhého.
A to vše za neustále narůstajícího upřímného Boženčina smíchu…
Ten večer jsem se přiblížil mocnými kroky maximálně tak k infarktu, ale rozhodně ne k výsledku a tak jsem šel spát rudý vzteky raději na gauč, než to poslouchat celou noc a ráno odešel do práce bez snídaně.
V práci jsem si udělal kávu, spustil počítač a konečně v klidu, daleko od toho všeho, se začetl hned do nejaktuálnějšího článku:
Ukradený optický kabel a desetitisíce lidí bez internetu
A neomluvím se jí!
Beztak toho zloděje jistě nastrčila ona!!!