Já už tedy ano !
Od nějakých 18let jsem nevyrostl už ani o centimetr a tak tomu je celých deset let, co koukám na všechno ze stejné výšky a z té své výšky si i utvářím názory na celý svět.
Když jsem ještě rostl byla to paráda!
Stačilo se na stejné místo vrátit třeba za rok a já díky růstu dokázal na tom samém místě najít a vidět věci o kterých jsem před rokem neměl ani ponětí.
Ono i v běžném životě jsem začal vnímat výšku jako výhodu, získával jsem tolik potřebný nadhled.V minulém týdnu jsem měl ale možnost si podobnou euforii ze získání nadhledu prožít znovu.
A to rovnou dvakrát !
Nejdříve jsem měl možnost poprvé řídit dodávku.
Transporter značky Volkswagen, kde jsem měl hlavu o 20centimetrů výše než když stojím. To se pak cestování i po známých silnicích stalo nezvyklým zážitkem.
Viděl jsem za ploty . . .
Viděl jsem za hory . . .
Viděl jsem, co se kde šustlo . . .
Měl jsem zkrátka přehled, nadhled a tolik potřebný bezpečný odstup.
A podruhé?
Sedím si na stromě a přemýšlím jestli už můžu slézt.
Mám tu sice krásný přehled o dění v celé ulici a u sousedů. . .
Mám nadhled, díky kterému se leccos mění v zanedbatelné problémy, třeba plevel . . .
Mám tu nakonec i ten tolik potřebný bezpěčný odstup . . .
Teď už vím, že když řeknu do půlnoci, tak bych to měl dodržet a nechodit až ráno a tak tedy: Boženko moje milá, nech mě slézt, pusť mě už domů, je mi zima !