Meteorologové nám slibovali krásné slunečné léto. Rozhodli jsme se tedy, že si tu krásu zachytíme na věky a koupili jsme si nový fotoaparát.
Když o tom tak přemýšlím, říkat koupili není tak docela přesné. Já jsem ho viděla jen dvakrát a to při placení a vybalování nákupu.
Koupila jsem tedy Bořkovi nový foťák.Jaké s ním taková maličká krabička dělá divy. Z mého prostého povaleče na gauči a pobíječe much se rázem stal lovec senzací.
Ať jsem se pohnula, kam jsem se pohnula byl za mnou a fotil mě v obýváku, v kuchyni, na zahradě, jen na záchod mi dovolil zavřít se samotné…aspoň doufám.
Po pár dnech už jsem si připadala jako Pamela Anderson. Ze spouště už mi šla hlava kolem a v očích jsem měla nablikáno jako svářeč kolejových konstrukcí.
Po týdnu se konečně uklidnil…
Jak bláhová jsem byla!
On se totiž neuklidnil, on se jen uklidil… do úkrytů, kterých měl rozseto po celém baráku a zahradě nepočítaje. Prozradilo ho až neutichající bzučení zoomu a neustálé cvakání…
Dnes je opravdu klid.
Máme (totiž) foťák na reklamaci.
Bořek mi z gauče při zabíjení much povídal, že zlobí optika a já jen kroutila hlavou jak je to jen možné…
Teď si tu tak ležím na zahradě, užívám si klidu a v tichosti si přemýšlím, copak asi začne zlobit až budu potřebovat odpočinek od focení příště 🙂