aneb Jak se taky lidově posrat.
Včera jsme čekali návštěvu, přesněji nejstaršího bráchu maminky s celou famílií.
Naštěstí nedorazili všichni, ale i ten počet zástupců byl dostačující k tomu, aby byl celý den v baráku hukot jako ve včelím úle.
Dokonce se ve mně jednu chvíli i hnulo svědomí a pocit zanedbanosti, neboť jsem se domnívala, že hučení přichází od Bořka, ale přeci jen to byli hosté.
Mamina se samozřejmě chtěla předvést a nedala jinak, než že k jídlu musí být něco extra speciálního a taky že bylo!
To vám musím vypovědět.
Dokonce jsem si dala i tu práci a našla ve slovníku cože jsme to vlastně konzumovali.
Po italsku se to jmenovalo:
Fafralle al basilico noc zucchine e pomodoro
Český název to nemá a doufám, že ani nikdy mít nebude!
Na pohled to vypadalo docela hezky.
Těstoviny, nějaká rajčatová omáčka, cítila česnek, bazalku a taky se v tom nějak moc často objevovala tenká kolečka cukety.
Všichni jedli a pochvalovali si, jako by to celé bylo nejméně z jehněčího masa.
Jedla jsem i já, ale sousta se mi nějak zadrhávala v hrdle a já si v duchu přála, aby to vedle jakéhokoliv masa aspoň na chvilku leželo, nebo to jím aspoň vonělo.
Do trávící soustavy jsem tomu statečně pomáhala moštem, ostatní vínem, což byl další podraz na můj žaludek.
Netrvalo tedy dlouho a pravá italská kuchyně se přihlásila o slovo podruhé.
Nejsem si jistá, jestli pravou příčinou byla ta rychlost konzumace, nebo ten mošt.
Chuť česneku se nedala přebít ničím, z bazalky už jsem byla nafouklá jako stadión na Bazalech a cuketa už sebou začala podezřele cukat..
Máte-li tedy zažívací potíže, doporučuji Vám přidat do tohoto lahodného pokrmu jen jednu jedinou ingredienci navíc, třeba jarní cibulku a garantuji Vám, že se zaručeně poserete 🙂