Květiny a záhradka zcela převládly nad ostatními koníčky a zájmy.
Celý život pilně pracovala a zahrada stála až na druhém místě pro volné chvílky, kterých moc nezůstávalo. Zahrada tak plnila především svou fukční roli. Vždy jsme měli vlastní alespoň trochu hrášku, mrkve, cibule, rajčat, broskví, švestek, malin a vždy nadměrné množství meruněk a třešní.
Okrasná část záhrádky trochu pokulhávala a scvrkla se v podstatě jen na skalku a každoroční pokus o vypěstování balkónových muškátů, které však vždy pokulhávaly za očekáváním…
Od té doby, co máme maminku v důchodu zahrada jen kvete a práce na ní spolkne veškerý volný čas, kterého je však z její strany již podtsatně více. S oteckem tak máme zahradu zahrnutou v plánu jen na jaře a na podzim, kdy se stěhují venkovní okrasné květiny na své zimní stanovistě.
I u toho ale oba notně lamentujeme, stěhování je totiž záležitosti minimálně dvou víkendů. Stovky kytek se stěhuje, vhodně přemísťuje a usazuje tak, aby se daly během zimy pohodlně zálevat a samozřejmě, aby také oku lahodily.
Dvakrát do roka to bereme jako nutné zlo, ale tohle léto nám byl čert dlužen! Nebylo skoro 14dnů, kdyby náš kraj nenavštívila nějaká vichřice, či průtrž mračen.
Včera se zrovna schylovalo k bouřce, blesky přes celé nebe a my za jejich světla stěhovali poklady zahrady na závětrné místo, snášeli křehké muškáty, sundavali závěsné květiny, sklízeli květníky na oknech a tak dále a tak dále…
Ani nekáplo !
Pomalu si pěstuji svoji noční můru:
Kytky dovnitř, kytky ven, kytky dovnitř . . .