…který nám všem měl ulehčit život.
Ve městě, kde každý den minimálně dvakrát projíždím z jednoho konce na druhý, existovalo několik křižovatek, které dokázaly zbrzdit plynulost dopravy, či úplně zmrazit několik desítek aut najíždějících z vedlejších uliček.Tato problematická místa, kde se sbíhalo tři a více vytížených cest byla všeobecně známá a pokud jste pospíchali, chtě nechtě jste museli připočíst nějakou tu minutku k plánovanému času navíc.
O trnu v patě místního dopravního řešení věděli i radní a započali jednat. Po několika studiích se upustilo od řešení pomocí světelných křižovatek a všichni se nakonec přiklonili ke kruhovým objezdům.
Rozhodnutí jsem s nadšením kvitoval…
V současné chvíli tedy máme ve městě několik kruhových objezdů, které až na jednu temnou výjimku (ta zmizí až s dostavbou dálnice D8) zchladila veškerá horká místa.
Vše má ovšem i své slabé stránky a tou jsou pro změnu samotní řidiči, kteří se na kruhových objezdech musí teprve naučit jezdit. Především by si měli uvědomit, že před vjezdem na kruhový objezd není nutné zastavit, jako na stopce. Podobně není nutné dávat přednost autu, které na druhé straně teprve na kruhový objezd najíždí. Taky by nebylo na škodu osvěžit si znalosti o používání směrových světel na kruhovém objezdu a základní pravidla při přejíždění z pruhu do pruhu taktéž a mohl bych ještě chvíli pokračovat…
Inu, nebýt těch řidičů, snad bych kruhový objezd nazval i tím kulatým zázrakem, ale takhle si raději pokorně vyklepu přední espézetku, protože, když se jeden při dojíždění ke kruhovému objezdu věnuje Boženčině nožce, musí s lehkým ťuknutím do přeopatrného, na kruhovém objezdu stojícího řidiče před sebou počítat 🙂