někdy možná i kráska a zvěřinec
Víkend jako každý jiný, tedy pro mě ano. Pro Bořana neobyčejný. Oba víkendové dny narvané povinnostmi, úkoly a resty od rána do večera a v noci samo také. Na ty noční se pekelně těšil, narozdíl ode mě!
V sobotu malování kanceláře, tedy pokud to ještě nevíte tak Bořek si pořídil novou firmu a udělal se ředitelem, ale než usedne do koženého křesla a nechá si nosit kafe a lejstra k podpisu, musí ještě chvilku makat rukama. Tak maloval, vlastně nejdřív škrábal, potom maloval. Šlo mu to od ruky, jak by taky ne, večer měl domluvenou chlastačku s kamarády, to přece nemůže nestihnout, nebo nedej bože odříct.
Vydržel i všechny mé uštěpačné připomínky k jeho práci a trpělivě odpovídal, vysvětloval a považte! Opravoval dokonce i ty chyby, které jsem viděla jen já, protože byly samozřejmě smyšlené.
Jen co pustil štětku z ruky, už se cákal ve vaně, koupelnou se táhla vůně jako by za jinýma štětkami vyrážel, neb sám smrděl jako kufr vídeňské kurvy. Odešel beze slova vysvětlení a já se jen utěšovala myšlenkami na zacákanou kancelář a její nutný ranní úklid, který byl v plánu na druhý den.
Utěšování nepřineslo vůbec žádné ovoce. Nezodpovědně dorazil nad ránem snad s celým pavilonem opic.
Úklid probíhal v tichosti, kterou rušili jen permoníčci, co tloukli Bořkovi v hlavě na kovadlinku. Chudák, s každým prudším předklonem měnil barvu jako chameleón. . . a trpěl!
Ale trpěl tiše, jak by taky ne, na odpoledním programu byl golf.
A trpěl také statečně, to když jsem zapla lux na čištění koberců, to měnil barvy jako chameleón i bez předklonů.
Odpoledne se pak tenhle nocí utahaný, mdlý a bolavý Bořek musel změnit na novopečeného ředitele a vyrazit na snobskou akci „navazovat a sbírat kontakty“
Pro ty méně chápavější: Celé odpoledne předstíral, že se trefuje míčkem do jamky, pojídal stejky, popíjej whisku a plácal tlusté papaláše po rameni a doufal, že si vymění minimálně vizitky.
Já si zatím doma natočila kudrlinky, depilátorem odstranila každý zbytečný chloupek, udělala manikúru, krásně se nalíčila, oblékla se do bílého a virtuálně se za Bořka už poněkolikáté provdala. A netrpělivě čekala na nedělní večer, až bude mít celý víkendový kolotoč za sebou a budu na řadě jen já.
Dočkala jsem se.
Přišel.
Ani nerozsvítil, znovu posilněn a dobře naladěn mě popadl do náruče, položil na postel a zvalchoval jak jen to šlo a co se do mě vešlo.
To zvíře ani nevidělo jaká jsem byla kráska …