I muži mají své dny a mají je i ti, kteří tvrdí, že je nikdy mít nemohou.
Můj báječný kamarád!
Inteligentní, ambiciózní, workoholik s přísným pohledem a ještě k tomu abstinent!
Človíček obrněný neuvěřitelnou trpělivostí, před kterým by se styděl zaklít i starý dlaždič, ale hlavně kamarád vždy připravený pomoci, kdykoliv je zapotřebí.Vzpomínám si, když se Standovi narodili kluci, dvojčátka a on ve slabé chvilce podlehl nátlaku kolegů z práce, že to se musí pořádně a hlavně dvojitě oslavit.
Jak řekli tak se stalo…
Tenkrát mě vzbudil telefon ve čtyři ráno, kdy ve značně zkroušeném ovíněném stavu volal kamarád o pomoc.
„Mišane, nedá se svítit musíš pro mě přijet, nemám ani floka a budu blejt.“((br))
Pochopila jsem ze značně nesrozumitelné věty, že svatý muž měl svůj den a s úsměvem na rtech a zalepenýma očima jsem vyrazila vstříc tomu štěstí, které mě potkalo, vidět jej v takovém stavu.
Nemohla jsem ho přehlédnout. Kymácel se na chodníku jako letitý topol ve vichřici. Pracně jsem ho nacpala do auta a za hlasitého skandování:
„Mužéééš!“ jsme vyrazili k domovu.
Ve svém stavu a při své inteligenci se pokoušel navázat hovor.
„Kolik platím za taxi? Kolik, kolik, kolik?“
„Co bys platil? Seď, mlč a nedýchej na mě proboha!“
Nenechal se ovšem odbýt.
„Je tohle taxi? Tohle není taxi! Tak víš co? Tak si naser!“
Roztomilé poslouchat takové drsné výrazy od člověka, který by ani o své vlastní zadnici neřekl, že je to prdel.
To nejlepší si ovšem nechal až na konec.
Zastavili jsme před jeho domem a po několika neplatných pokusech otevřel dveře, nadechl se čerstvého ranního vzduchu a s pohledem na konečnou zastávku ve snaze parodovat řidiče autobusů zahalekal na celou klidnou ulici.
„Konečník, vylizovat!“ a vrávoravým krokem se loudal k domovu.
Standův výkřik do tmy tenkrát nezůstal na malé vísce bez odezvy. O tom, co se stalo do rána věděla celá ves a blízké až vzdálené okolí.
Druhý den se pak nic netušící a ukrutně ospalý Standa při návratu z práce autobusem snažil rozpomenout na to, co že se to vlastně včera stalo a jak se to vůbec dostal domů až do té doby, než ho na konečné zastávce před jeho domem vysazoval řidič se slovy:
„Konečník, vylizovat!“