Opět jedna veselá historka z mé velmi blízké mnohopočetné rodiny.
Blíží se pololetí.
Pro většinu školou povinných dětí období zkoušení a pololetních písemek.
Není tomu jinak ani ve třídě mého jmenovce, kmotřence, syna mé nejlepší kamarádky.
Pololetní slohová práce na téma ODVAHA zastihla tohoto bezstarostného teanegera s hlavou plnou holek, diskoték a cigaret absolutně nepřipraveného.Uznávám, že na popisování (kvalifikovaným pedagogickým pracovníkům) tanečních kroků stylu Padoucnicový záchvat nebo pocitů z právě vykouřené cigarety ve vstupních dveřích budovy školy, není v dnešní době vůbec nic odvážného.
Stejně tak nemají s odvahou nic společné přestávky, které si chlapci příjemně krátí na hajzlíkách s kolujícím jointem a vykusuváním jazyků s úst svých urostlých spolužaček.
Hodina se chýlila ke konci a ten náš nešťastník ještě nesesmolil ani jednu větu.
Pokorně očekával dalšího flastra.
Když v tom se v nagelované hlavince zrodil nápad.
Na poslední řádek zadního prázdného dvojlistu A4 napsal :
TOHLE JE FAKTYCKY VELKÁ ODVAHA
PS : Dostal dvojku za hrubku.
Škoda mohla to být docela čistá a odvážná jednička