Fotbalové šílenství pomaličku ale jistě nabírá na obrátkách……
Nevyhne se ani mně.
Kde jsou ty časy, kdy já bláhová, snažila jsem se všemožně zabránit tomu mému šílenci, povzbuzovat fotbalové týmy z útulné leč přeplněné, zahulené hospody, která z dálky připomínala spíše včelí úl.Letos na to půjdu od lesa.
Přesně 9.června, jakmile některý ten němčour nebo kostaričan vykopne ten kulatý nesmysl nastupuji na manželskou dovolenou…….
Měsíc klidu a pohody, než obkopou stadiony po celým Německu. Měsíc sladkého nic nedělání.
Nevařím, neperu, neuklízím, nevidím, neslyším, neskáču ani kolem Bořka ani s ním (taky nejsem žádnej čech).
V pátek se s ním na měsíc prostě pěkně rozloučím, sbalím mu kartáček s pastou, nějaké to spodní prádlo, krzeva tu hygienu a odvedu ho do jeho oblíbené hospůdky, na jeho předplacené místečko k ostatním, stejně postiženým kamarádům.
Políbím ho a přesně podle Horem pádovského, Duškova vzoru se s ním rozloučím se slovy :
„ Fandím,no fandím, kurva fandím!!!“
Z Plzně na měsíc svobodná Božka