Nevíš už si zkrátka rady, vraž do auta hlavou tedy!
Mé zkušenosti ze silnic z posledních let jsou převážně negativní, navzdory tomu, že za nějaký si máte pamatovat už jen to dobré. V tomhle případě tomu tak není a já si stále pamatuji z mého pohledu kdejakého vola i s tím, co přesně provedl mě, nebo někomu v mém dohledu.
Stále častěji zažívám situace, ze kterých nabývám dojmu, že slušnost a ohleduplnost jsou na silnicích projevem slabosti a tvrdé lokty je to, co je potřeba uplatňovat, jak jen to jde.
I přes tento názor jezdím tak, že i při své roční porci kilometrů jsem stále bez trestného bodu a poslední pokuta v hodnotě symbolických 50Kč se dožívá pětiletého výročí.
Na silnicích jsem tak často za vola, ale na to jsem zvyklý z domova, jen tedy s tím rozdílem, že doma se u toho protistrana upřímně a pokud možno i škodolibě chichotá a na silnicích se mi ti druzí leda tak vysmívají.
Často proto vzpomínám na Rakousko, kde překročení rychlosti, či jiný přestupek znamená při nepřítomnosti policie, že na vás ostatní koukají, jako na masového vraha.
Už se těším, až do toho naše společnosti také doroste a možná se už blýská na lepší časy…
Včera se mi naskytl výjev, který mi i na silnici vyloudil úsměv:
Dva řidiči, jejichž dodávky stály seřazené za policejním autem, se nacházeli v pozicích pro středeční ráno jaksi nezvyklých.
První klečel před policistou, jak na hanbě, lomil sepnutýma rukama a patrně o něco prosil a druhý už jen rezignovaně stál čelem ke svému autu a rytmicky do něj vrážel hlavou…