Jak rád bych tomu věřil, ale občas se o to vážně snažím.
Boženko,
Ty mě znáš ze všech nejlíp a tak samo dobře víš, jak lehce bys mě dokázala vyvést z domnění mého perfekcionalismu, ale i já sám sebe občas překvapím, jak se o to občas snažím.
Bez mála celý měsíc jsem pracoval na své diplomové práci. Oželel jsem veškerou obvyklou zábavu a byl jsem v jednom kuse zalezlý doma s Tebou, kde jsi mi poskytovala veškeré potřebné zázemí. Starala ses o mé povinnosti a s přehledem jsi strpěla veškeré mé návaly zoufalství a marnosti při boji s časem.
A nastal konec dubna, kdy jsem své milované a nenáviděné dítko zároveň dokončoval, ladil a připravoval do finální verze a právě v téhle chvíli, kdy jsem šel s kůži na trh, vypukl můj záchvat perfekcionismu a jinak běžně potlačovaného smyslu pro absolutní dokonalost. Někdy v těchto chvílích, řekl bych v úplně poslední minutě, se mi podařil můj, nebál bych se to nazvat, životní omyl.
Povedlo se mi při úpravě názvu souboru přepsat mou dokončenou diplomku čtyři měsíce starou verzí, čehož jsem si navíc všiml až u vedoucího své práce.
Hotový konec světa, kdy se mi díky této jedné vteřině naprostého zmaru odsunul konec školy o půl roku.
Boženko, i v téhle chvíli jsi stála a stále stojíš při mně a já Ti za to veřejně děkuji, neboť Ty si nejen toto poděkování plně zasloužíš!
Milující Bořek, který má svou obdivuhodnou Boženku.