Jsem klasik !!!

… hlavně po ránu. Vstávám s lehkostí a úsměvem. Můj první pohled patří vždy Tobě, letmo si Tě políbím pro krásný den a nachystám snídani. Nikde žádný kocour. Osprchuji se, oholím se, obléknu se a jdu si Tě vzbudit, abychom spolu v klidu posnídali a popovídali si . . .Boženko, tak takhle nějak podobně bych si představoval naše společné ráno. Moc dobře vím, že mám ještě co dohánět a mému vysněnému ideálu je například to moje dnešní vstávání na hony vzdálené… Opět jsem zaspal, z postele jsem vylítl dřív než jsem stihl otevřít oči a tak není divu, že jsem přes Tebe přepadl. Snídani? Nestíhám! To až v autě… Oholit se, 100x vlítnout k Tobě do ložnice pro vhodnější kravatu, košili, kalhoty, sako, či libovolnou kombinaci z výše uvedeného, potom se beztak jít převléknout, jelikož jsem se v kuchyni neočekávaně zamazal Při libovolné ranní činnosti navíc hrozí přišlápnutí kocoura, který si to nikdy nenechá pro sebe, dnes to vyšlo na průlet kuchyní a tak Ti ještě z kousky masa mezi zuby na postel skočil. Cácorko moje, píšu Ti jen, abys věděla, co se to vlastně ráno stalo než Tě definitivně probudila rána dveřmi, taky jsem Ti konečně chtěl vypovědět, že i já si umím představit lepší ráno a věř mi snažíme polepšit, ale i Ty bys mi mohla alespoň trochu vypomoci . . . Nech mě v noci spát… prosím, aspoň chvilenku !