… a nejen tam!
Ačkoliv je i přestupný únor nejkratším měsícem v roce, táhne se mi, jako pochod Praha Prčice a unavuje zrovna tak. Celý tenhle poslední zimní měsíc vcelku promžourám, prozívám a neustále se sebe samotného lekám při pohledu do zrcadla, kruhy pod očima jsou totiž opravdu NĚCO, snad i cvičit by se na nich dalo.
Trošek pozitivního však přeci jen tento měsíc má…Dokážu usnout prakticky v jakékoliv poloze a v jakékoliv denní, či noční době.
Spím u snídaně na židli, usínám uprostřed hovoru, zalomím to na chvilenku i v autě před tím, než vystoupím a přistihl jsem se snít i za chůze. O tom, že usnu před televizí, se zmiňovat snad nemusím, to je asi jasné.
Ovšem hlavním a nejpohodlnějším místem, kde usínám, je ale samozřejmě postel a v té se právě ta pozitivní energie druhého měsíce projevuje nejvíce a nejčastěji, ale abyste si nemysleli, podobně libé pocity zažívám i na jiných místech, kde se mi zrovna podaří zakousnout se do snu.
Všechno to má zhruba následující průběh.
Z koupelny do postele odcházím, jako první a po polibku Boženky na dobrou noc na mě obvykle svůdně zamrká a tiše zastřeným hlasem zašeptá:
„Počkej na mě…“
A já lehnu a v tu ránu spím!
Ze snu mě pak vždy vytáhne ta krásná věta, která potěší každého chlapa:
„No ty jseš dobrej!“
Víc vědět nepotřebuji a to následné remcání, které přichází, se mi ztrácí kdesi v ješitných snech plných obdivu a něhy, vždyť přece:
„Jsem dobrej!“ a to v posteli a nejen tam.