Děti jsou prý radost… Radost notně prokládaná starostmi mi však sedí daleko lépe 🙂
Milá Boženko,
tak máme za sebou pátek. Já se poflakoval po pracovních cestách a Tys zatím pilně pracovala a rýsovala svůj rys a rozčilovala se když něco nešlo a zoufala sis, když jsi koukla na hodinky a zhrozila se jak málo za jak dlouho jsi porýsovala… Blížil se večer a spolu s vidinou mého příjezdu se Ti ozvalo i další příjemné rozptýlení.
Na dotaz zda nepohlídáš kamarádce její kluky dvojčatý, čtyrletý zatímco si ona nakoupí jsi samozřejmě kývla a už si se na kluky těšila a počala připravovat obytné prostory do kompatabilní a nekonfliktní podoby pro setkání s kluky – vše křehké umístit výš než dosáhnou i ze židle, kterou si už umí přisunout, vše tekuté odstranit úplně, vše k jídlu, co není určeno pro kluky schovat, okolí bílého koberce důkladně prohlédnout zdali nezustalo něco, co by barvu koberce obratem trvale zmněnilo a nakonec už jen doufat, že jsi na nic nezapomněla…
Ale ano, zapomněla jsi… Zapomněla jsi schovat rys a tak jsi za výborné rýsování dostala při zevrubném ohledání za odměnu od Honzíka sluníčko přímo přes celý rys.
Promiň Honzíku, já jsem se opravdu jen spletl, na první pohled je přeci vidět, že to je pavouk 🙂
Boženku čochnící Bořek, Plzeň