. . tato neděle se vymyká neděli obvyklé.
Vstávám dřív.
Potichu, opravdu strašně potichu připravuji snídani.
Vodu na čaj vařím snad po sto letech na plotně, protože rychlovarná konvice je všechno, jenom ne tichá.
Tradiční topinky s česnekem dnes doplním o sýry, šunku a hlavně ovoce.
Nesmím po sobě zapomenout v kuchyni po těch všech přípravách poklidit, protože jinak by to bylo všechno jen poloviční.
Všechno krásně poskládat na tác a ještě do sklepa pro růže zaběhnout musím.
Nejtěžší úkol mám však ještě před sebou – Vše musím bezpečně a bezhlučně donést do ložnice.
O pár ukrutně dlouhých minut dál jsem u cíle.
Ještě spí. Povedlo se!
Teď jen čekám a kochám se pohledem na tu spící krásu . . .
Otvírá očička a hned jak mě zaregistrovala vyloudila úsměv.
„Krásný sváteční den Ti přeji Boženko moje!“
A pak už jen lóbnutí, úsměv, pohlazení a snídaně v posteli . . .