…co má trošku – línou Božku
Denně mě Bořík uhání, prý bych měla něco napsat.
Že jsem pohodlná a zlenivělá.
Rejpal jeden !!!
Výmluvy, že určitě zítra něco napíšu, už včera nepadly na úrodnou půdu. A jestli dnes nevydám, hrozí mi fraktura údů. Tak teď sama nevím.
Jsem, nejsem ?
Být či nebýt ?
To je oč tu běží.
Tak já tedy něco napíšu, když na to tak koukám není to nic valného, ale je to něco.
Na začátek docela dobrý výkon. Pochvalu samozřejmě nečekám, proto se raději okamžitě pochválím sama.
Jsem dobrá, pohodlnost překonána.
Venku je jaro v plném proudu, některé stromy už mají odkveteno, jiné to teprve čeká. Šeříky už jsou v plné kráse a vůni,
někdo se ještě ani neprobudil ze zimního spánku, jiné stále drží jarní únava, ale já musím být akční a lenost se netrpí.
Jen aby Tě to Boříku ještě nemrzelo, až opráším tu svoji redakční židli a začnu zase psát.
Takže …. Boříku, dámy a pánové …držte si klobouky … vyrážím
…… už jen troška, líná Božka