…a po čtyřiceti letech to jde opravdu snadno.
Moje mamka je schopná přechodit i smrt, nedělá-li ji nějaký lék dobře hned po prvním dnu, přestane jej brát s takovou samozřejmostí, jako když zalívá květiny.„Doktor, nedoktor, snad vím, co mi dělá dobře, ne?“ říkává statečně přede mnou, ale před oteckem se spikleneckým mrkáním předstírá absolutní dodržování předepsaného dávkování.
Jediné, s čím se sama vypořádat nezvládá, je nízký tlak, ono zkuste něčemu vzdorovat, když jeden omdlí, a protože ani otecko již není zánovní, začali jezdit za rodinným lékařem společně a já měl jedinkrát to štěstí být u toho…
„…a co když si dám kávu?“ předříkává mamka z paměti své předem připravené otázky.
„Káva na tlak nemá žádný, nebo minimální vliv, to jen hodně citlivým lidem se roztluče srdíčko, ale s tlakem to nehne.“ odpovídá trpělivě Petr.
„A paňáka koňaku když si dám?“
„Alkohol v malém množství tlak především snižuje, to je jen zažitý mýtus. Naopak. Dokonce při lehkém srdečním záchvatu může štamprle alkoholu pomoci.“
„V tom případě škrtám i whisku, ale tak to já už nevím jak tedy…“
„On to je problém i pro nás, jde to do jisté míry medikamentózně, ale tlak se spolehlivě zvýší, když se rozčilíš.“
Mamka odevzdaně pokývá hlavou a plynule přechází k otázkám ohledně zdraví svého muže, neboť se jí zdá, že to nějak po operaci žlučníku odbývají:
„Ta rána se tedy musí sledovat, denně převazovat a prostě počkat až se zhojí, ale co ta kýla?“
„Kýlu bych teď nechal na pokoji, nedoporučoval bych operativní zákrok, dokud se následky prvního zcela nezhojí.“
„No jo, jenže jeho to bolí a pak musí nosit kýlní pás.“
„Tak, ať ho nosí.“ odpovídá Petr stylem doktora z filmu Vesničko má středisková.
„…jenže on je potom nervní a mě to pak rozčiluje.“ skáče mu do řeči mamka.
„To je krásné, jak se po těch letech doplňujete…“ usměje se Petr ze široka „…vy ani ty doktory nepotřebujete. Takže Mílo, až tě bude příště trápit nízký tlak, nasaď tady Jendovi kýlní pás a oba budete mít po starostech!“ uzavírá spokojeně rodinnou anamnézu…