Teď jen nevím, kdo s kým vyjebal… no, ale to ostatně uvidíme zítra
Každý rok před Vánocemi má doma Bořek nějakou práci a hrabe se ve skříních a neustále hledá pracovní košili, ale oba moc dobře víme, že jen po dárcích slídí…
Rok, co rok je to stejné, to je úplná škoda toho nevyužít!A co čert nechtěl, úplnou náhodou letos vyhrabal igelitku s dárkem. Nakoukl tedy, našel ocelové táhlo a ten objev mu zamotal cimbuří tak, že chodil jak bez duše a vzpomínal, kdy řekl, že něco takového potřebuje, nebo chce…
Nechala jsem ho.
Chodil se na táhlo koukat a dumal i na co vůbec je. Do auta, sekačky, nebo sakra proč tam je?!
Nevěděl zkrátka, ani jestli je to vůbec pro něj…
Vydržel to dva dny.
„Ty, Boženko…“ začal opatrně „…já tedy ouplnou náhodou objevil dárek, pro koho je a na co to vůbec je?“ vychrlil ze sebe o trochu odvážněji.
„Bořku, já bych to i do toho štědrého dne vydržela, ale když jsi to našel, tak to nebudeme prodlužovat, konečně dneska je také hezký den.“ spustila jsem a Bořek pomalu otvíral hubu.
„Každou chvíli tady po baráku vyřváváš, že se beztak jednoho krásného dne sebereš a potáhneš do prdele, takže dneska je hezky, tož tu máš táhlo a můžeš táhnout a hned!“ vypustila jsem ze sebe na jeden zátah, abych se nerozřehtala.
Jeho reakce mě ovšem srazila zpátky do křesla:-
„Děkuji, Boženko moje, jdu a vrátím se zítra, je přeci pátek…“
Jednoho krásného dne neodtáhne.
Jednoho krásného dne ho zabiju!!!
A slyšeli jste..?
Na zítra předpovídají tuze krásné počasí . . .