Je tu bordel? Vysvětlím proč!

aneb Vzkaz od piana bez piána 🙂Milá Boženko,
jsou to skoro celé dva týdny, co jsem si Tě přivezl domů, ale stále se nemůžu zbavit vzpomínky na Tvůj vyděšený pohled po příchodu domů. Dokonce jsem zaslechl, že jsi byla komentáře schopná až po Tvém vyležení z virózy, čemuž rozumím, jistě bylo zapotřebí velké razance v hrdle, což ovšem nevím, neboť jsem stěhoval zrovna piáno s pěti chlapy do dodávky a vzápětí pak s pěti třeťáky z dodávky, deváťáci totiž vzali roha, ale to je už zcela jiný příběh…Vezmu to tedy popořadě…
Ano ubyly nám pokojové květiny, po Tvém odjezdu jsem totiž vyházel všechny mrtvé květinky a ty ještě dýchající jsem s vypětím všech sil zachránil, přesto jich dobrá polovina odešla do květinového nebe. Tvé další zhrození pak patřilo hoře nádobí ve dřezu a jen dvěma hrníčkům v poličce. Budiž Ti tedy známo, že ty dva hrníčky mi byly po celou dobu renovace celé kuchyně, které sis stále ještě nevšimla, mou celou soupravou k jídlu, nechtěl jsem vystavit nebezpečí Tvé milované čistě bílé nádobí, které je právě v dřezu a už jen čeká na opláchnutí od prachu.

Kapitola sama pro sebe je záchodové prkénko, které jsme dostali od Tvé maminky a den, co den jsem si na něm skřípal zadek a to tak, dlouho, dokud jsi nezavelela k výměně právě Ty. Jak jistě uznáš, odmítnout dar od Tvé maminky, jsem si já nemohl dovolit!

Jediná má omluva Ti patří za slepenec v garáži, kterou jsem skutečně celou pobryndal, když jsem zakopl o to nekonečné množství volně poházených a přehrabaných párů Tvých bot…