Boženko tak Ti nevím jestli jsem Ti už vyprávěl o svém minulém životě…
Hezky se posaď, zachumlej se do deky a poslouchej, budu Ti vyprávět…
V minulém životě jsem byl medvěd.
Kde, ptáš se?
Nevím, krom toho, že jsem byl obrovský ve velkém lese s řekou nevím vůbec nic, bylo mi to asi jedno.
Na jaře, v létě a na podzim jsem chodil hledat med, válel se ve všem, co smrdělo a baštil jsem ouplně všechno – borůvkama počínaje a hadama konče. Proháněl jsem medvědice a nepřijemně pokukoval po ostatních medvědech.
Ale proč Ti to všechno říkám.
Víš, já nikdy nepoznal zimu. Zimu já nerad, to jsem si raději někam zalezl a celou ji prospal…
A jsme u toho, něco z medvěda ve mně přeci jen ještě zůstalo. Né, není to výška, ani síla, to přeci vidíš. Je to jen ta láska k spánku. Spím víc než ostatní, spím dobře a spím rád.
Boženko, proto až příště večer zase někdy umlknu a Ty se mnou budeš chtít mluvit tak se na mě nezlob a zkus si mě vzbudit…
Tedy pokud v sobě najdeš tu sílu 🙂
Spánek milující Bořek, stále z Plzně