Aneb proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.
Rodičové se v neděli rozhodli nazdobit si stromeček.Tedy máma se rozhodla.
Neodradily jí ani otcovi poznámky,že je brzy jestli se nezbláznila a trvala na svém.Netrvalo dlouho a byt provoněla vůně jehličí a smůly.
Já jsem mlčky přihlížela..Začali světýlky,proběhla nezbytná kontrola.Svítí.Tak šup s nimi na stromek.Potom několik krabic ozdob.Řetazy,celofán.Krása,dílo se zdařilo.
Dokončovací fáze,posouvání na to nejlepší místo,najít ten nejlepší úhel a nakonec rozsvítit.
Prsk,prsk a tma. Zrada,některá praskla.
Mamka vyhlásila pátrání,která by to mohla být.Postupně všechny zkontrolovala.Bez výsledku.Znovu!!! Jedno světýlko za druhým.Zase nic.
To už se do pátrání přidal i otec.Jedno kolo,druhé kolo a nic!!!
„To se musí sundat Heli,jinak to nenajdem!!!“
Jen to dořekl,začal opatrně světýlka z nastrojeného stromku sundávat.Tam spadla baňka tam se sypal celofán,s dráty od světel táhl i řetaz.Hned se strom nakláněl nalevo,hned napravo.
Máma mlčky přihlížela,i na tu dálku jsem viděla jak rudne a jak jí začíná cukat sanice.Bude moc zle!!!
„Co to děláš? Podívej se na to!! Ty nejsi normální!! Prčíme se s tím celé odpoledne a podívej se co si s tím udělal!!!“
„Já se na to můžu vykašlat,když jsi tak chytrej udělej to sám!!“ A přesně mířeným úderem složila stromek k zemi a hrdě odešla.
A táta? Stáhl světýlka,řetazy a celofán nacpal do sáčků,ozdoby do krabic a stromek vynesl zpět na terasu.
Bylo to romantické odpoledne…
Pingback: Prokletí - Tichá Domácnost