Moje milá Boženko, sama už jsi zjistila, že chlapi do hospody chodit prostě musí…
Včera jsem tam byl i já a ještě že tak!
Bery, Míňa a já jsme se sešli, jako pravidelně už předtím mnohokrát, u piva, abychom společně probrali vše, co je důležité a podstatné pro chod světa.
Jsi zvědavá, co tak důležitého to bylo, viď..?
Vynasnažím se Ti tedy přiblížit naše myšlenkové pochody…
Tradičně se začíná prací, problémy a příjemnosti s ní spojené vykrystalizovaly v metodologii stanovování nabídkových cen u stavebních zakázek a následně jejich nutné slevování. Z problematiky režijních nákladů jsme se dostali k výši nákladů na roční provoz Áji a Máji (Míňova morčata) a nutnosti sehnat jim chlapa. Už je i dohodnut zpětný odběr mláďátek zverimexem, jen ten morčí chlap stále chybí. Takhle plynule jsme se dostali až k Tobě, tedy ke všem třem našim přítelkyním. Jako tradičně je to s Vámi těžké a nechcete s námi jet do Tater chodit…
Jo o Tatrách ještě nevíš, tak to raději později.
Krom toho jsme probrali i drobnosti jako politiku, naše zdraví, Vaše zdraví a zdraví všech, co známe, Velikonoce ve městě a na vesnici a nakonec jsme si ani nezapomněli potvrdit páteční účast a přislíbit si setkání opět za týden na stejném místě…
Odcházel jsem posilněn a přesvědčen, že nebýt naší dnešní rozpravy u piva tak byse svět přestal snad i točit a nastala by všeobecní panika…
Boženko moje, víš Ty co?
Já ten svět spolu s dalšími chodit zachraňovat prostě musím!