Hospoda

Bořkův druhý domov a Boženčino prokletí.

S Boženkou máme harmonický stav.
Dobře, ne vždy, ale ve chvílích, kdy se nechystám v nejbližších chvílích do hospody, bych se to snad i tvrdit odvážil.Boženka byla totiž rodiči vychovávána dle mě v chybné víře, že alkohol je metla lidstva a až na výjimky je zapřísáhlá abstinentka a zatratí každého, kdo se byť jen slovem alkoholu dotkne, vyjma léčebných úkonů.

Ano, správně jste pochopili, že jsem, co chvíli zatracen, zvláště pak, pokud jsem po cestě domů sám sebou ztracen v přilehlých nonstop kavárnách… barech… nádražích.

Ale jak se říká, jeden si zvykne na všechno a já už jsem si na to její neustále hudrování (nejen kuli pivu) taky zvykl. Respektuji, že je vychována v jiné víře a netrvám na jejím přestupu k víře mé, stejně tak i ona mě nevystavuje zbytečným tlakům a své síly soustředí jen na ty důležité body, jakými jsou pátek, sobota a všechny svátky, hlavně pak ty velikonoční.

A jistě bychom se za pár let shodli na všem podstatném nebýt toho nože, který jsem našel ve svých zádech.
Hřál jsem si totiž pokryteckého hada na prsou!

Vrátil jsem se tuhle domů z práce a z obýváku slyšel Boženčin srdečný smích. Poháněn žárlivostí jsem se potichu připlížil a vidím, že je do slz dojata hereckými výkony Nárožného, Kanyzy, Menzla, Poloczka a dalších v televizním seriálu Hospoda.

Takže všechno to hudrování za ta léta bylo jen na oko. Ona má přitom hospodu ráda!

A to není všechno.
Božena se navíc směje takovým trapným hospodským historkám a těm mým skvělým nikdy!

…a to je skutečně rána pod pás 🙂