Koukám, koukám, kape ze mě voda,
myslím, myslím, bylo mně to třeba –
schladit rychle horkou hlavu mou,
vodou hasičkou, vodou studenou…
Boženko,
sedím si tak na židli a vzpomínám na včera ráno copak se to jen stalo. Nevím, nevybavuji si, ale muselo to být velké – jsem mokrý ještě teď. Přepokládám, že jsem se opět přehřál, ale teď už je vše v pořádku. Sice ještě syčím, ale to už je v rámci běžné provozní teploty. Boženko teď už se nestrachuj, taklhe syčím přeci normálně 🙂
Popravdě Boženko, moc dobře si vzpomínám, copak se to včera stalo, ale raději bych byl kdyby tomu tak nebylo. Bouchl jsem. Náhodně, v nečekanou chvíli a sám nechápu přesně proč. Byla jsi nejblíž tak jako vždycky a tak jsi vše jako první pochytala, tlaková vlna prolétla vzduchem ve vteřině a následky jsme měli celé dopoledne.
Boženko jsem rád, že jsi absolvovala kurz „Chování člověka v krizi“ páč jsi mě jako pravý odborník dostala z epicentra, zavolala hasiče a zachránila jsi nám tak oběma klidný život 🙂
semtam soptící Bořek, Plzeň