Pátek – Sobota – Neděle – Pravidelná páteční sezení v Budvarce, mimořádný hokej v sobotu i v neděli a já Boženko, já i přesto všechno ty tři dny strávil s Tebou . . .
A teď za to chci taky medaili!
A já chci zlatou!
A hned!
🙂
Boženko, samozřejmě si dělám legraci, protože zlatou medaili bys především měla dostat Ty za to, že jsi to se mnou vydržela celé ty tři dny a taky proto, abys ji mohla předat dál.
Proč bys ji měla někomu dávat ptáš se..?
Tak polouchej…
1996
Vídeň. Finále a já v hospodě a fandím a fandím a přichází 1.zlato pro samostatnou Českou republiku.
1998
Nagano. Ač se hrálo finále brzy ráno v neděli, vše jsem jistil z hospody odkud jsem fandil jak o život. První olympijská zlatá medaile pro českou hokejovou reprezantaci v historii.
1999
Oslo. Finále. Hospoda a já fandím jak o život. Vyšlo to a kluci pro ČR vybojovali další zlatou.
2000
Rusko. Dodržuji rituál – já o finále v hospodě a vysledek je opět 100%. Další zlatá.
2001
Německo. Tentokrát se po strhujícím finalé slavilo na ulicích snad po celé republice, já samozřejmě startoval jak jinak než z hospody.
2005
Vídeň. Repete z 96 a zisk zlaté sleduji v přímém přenosu z hospody.
2006
Finále… a já jsem doma. Doma s Tebou a klukům to tentokráte nevyšlo. Marně jsem se snažil otevřeným lahváčem simulovat aroma hospody. Poznali to a my je tak připravili o zlaté medaile 🙂
Boženko, zlato ode mě dostaneš Ty a nikomu ho nedávej, zasloužíš si ho právem, protože udržet mě na finále doma ještě žádná nedokázala.