Čtu knihu, ale co víc… Já ji čtu moderně !
Moc dobře vím, že nejsem žádný průkopník, ale mě to netrápí. Dokáži se radovat z maličkostí a tak je mi jedno k jak velké části populace jsem se zařadil čtením knihy v elektronické podobě.
Stopařův průvodce po galaxii mě poprvé zasáhl, coby rozhlasová povídka. Je to kniha rozdělená na pět částí. Žánrově se řadí do sci-fi literatury a tak není divu, že jsem ji nalezl přepsanou kdesi na internetu.
Po nahrání pěti souborů do svého PDA jsem se mohl pustit do čtení. Recese a humor v této knize jsou mi blízké a tak jsem obsah doslova hltal a čekal na zvlášť humorné zápletky, které jsem si pamatoval. Liboval jsem si, že si můžu číst všude a to bez toho, aniž bych s sebou musel vláčet neskladnou knihu. Vím, že papír je papír a papírová atmosféra knihy je nenahraditelná, ale já byl spokojený.
Při dočtení třetí knihy mi něco ale nehrálo.
Chyběly mi právě ty zápletky, na které jsem tolik čekal .
Pustil jsem se tedy do hledání.
Listuji a nikde nic!
A pak to přišlo…
Dnes již vím, že objemné soubory musím v PDA rozdělit tak, aby se mi načetly celé.
Dnes již vím, že jednotlivé části se mi načetly ze 3/4, což bylo právě tolik, aby mi naváznost jednotlivých částí přišla jen trochu nezvyklá, což mě ovšem u této nezvykle dobré knihy nepřišlo tehdá pravůbec divné.
Dnes již vím, že díky Božence si můžu číst a tpělivě čekat na vše, co si pamatuji… na vše, na co se těším.
Dnes již vím, že není nad to si občas u čtení pořádně zašustit.