….osoby a děj v tomto příběhu nejsou smyšlené, jen podobnost je čistě náhodná
Bolel jako čert, nemohla jsem sedět,stát,chodit,natož souložit.
Můj kolem mě chodil jako kohout a posílal k doktorovi,že tohle už není možný.
Dodala jsem si odvahy,obvodní doktorka snad přežije pohled na moje pozadí.
Přežila to,ale rozhodně si ten pohled nechtěla nechat jen pro sebe,poslala mě i s mojí prdelí na polikliniku,chtíc znát stanoviska i jiných.
Mé odhodlání se vytrácelo. Sestra,zřejmě nemocniční inventář,otráveně hýkla od dveří.
„S čím jsem jdete?“
„S hemeroidem!“babo jedna protivná,musíš to řvát na celou chodbu?Myslela jsem si v duchu,na tebe tu prdel s radostí vystrčím.
Hned za dveřmi ordinace jsem ovšem polkla.Mé odhodlání zmizelo úplně.Mladý doktor a s ním čtyři medici. A já jim jdu ukazovat puklinu,no není to pech?
Nechali mě svléknout a vylézt na stůl,pro lepší výhled jsem jim ještě musela roztáhnout půlky.Pět párů očí zkoumalo můj problém.Padl verdikt.Tady to přeřízneme,mně už to bylo všechno jedno,protože ponížení,které jsem právě zažila mě oprostilo od starostí běžných dnů.
Přeřízli, obskládali kilem vaty a poslali mě domů. Z ordinace jsem se vykolíbala jako Kinder penguin. Dál jak před nemocnici jsem ale nedošla,manžel pro mě musel dojít a odvézt mě.Nic nenamítal.Moc dobře věděl,kdo je zodpovědný za všechnu tu bolest a příkoří,kterou jsem podstoupila právě kvůli NĚMU !
Jedno ale dnes vím jistě,na hemeroidy příště borovou kůru a dětský zásyp,nikdy víc odbornou pomoc.