Aneb jak to vlastně je s dětskou filmovou hitparádou…
Sobota odpoledne. Domem se rozléhá vyzvánění zvonku jako na poplach. Hoří??? Nehoří, přijela moje kamarádka se svými roztomilými chlapci dvojčaty, kterým přimrzly prstíčky na zvonkovém tlačítku.
„ Ahoj Míšóó, vař kafé, jdeme divát na film!“ pokřikovali na mě od branky dvě vymrzlé tvářičky s nosánky červenými jako bambulky.
„ Michalo, prosím Tě, byli jsme nakoupit v marketu mají v akci dětská kola, pohlídej mi ty moje sémata , zatočím se tam zpět, koupím je a doma schovám na bezpečné místo a přijedu pro ně….. hodina, víc to nebude!!!“
Nebylo co řešit, navíc jedním okem už jsem viděla, že v chodbě lítají čepice a rukavice jako o závod. Chlapci už si odkládali. Rychle jsme se rozloučily a já už chvátala vykonávat dozor nad sématy lačnými po filmu.
„ Tak co chlapci? Uděláme si čaj a podíváme se na nějakou pohádku? Nebo si budeme malovat?
„ Malováát néééé, film!!!!“
Uvařila jsem čaj, každému vrazila do ruky hrníček, chipsy pod paži, konvici s čajem do ruky, ještě misku do druhé a hurá k televizi.
„ Tak kluci, copak si pustíme, co?“
„Drž hubu!!“ odpovědělo mi okamžitě o minutu mladší sémě. Dělala jsem, že neslyším.
„ Tak já Vám povím co tady máme a Vy si vyberete.“ Hrála jsem to do autu. „ Šimon a Matouš?“ Co? To mělo minule docela úspěch.
„ Míšo, drž hubůůůů!!!“
Už i druhé sémě projevilo svůj slovník.
„ Kluci to se neříká!! “ Fakt jsem se to snažila pronést vážným hlasem.
Chlapců se to asi dotklo, jako mávnutím proutku oba zmlkli a upíjeli čaj.
Ježiš co jsem to za tetu, když je takhle okřikuji a peskuji. Začala jsem zachraňovat situaci.
„ Tak chlapci mám tady film Šimon a Matouš, nebo Četník a četnice, S tebou mě baví svět?? “
Odpověděli mi tentokrát oba a dvojhlasně : „ Drž hubu!!!“
Tak a teď už toho mám dost, beru do ruky prví dévédéčko a pouštím ho. Ať je tam třeba zakletý prd v laterni (jak říká můj táta) jste drzí nic si vybírat nebudete.
Popíjíme čaj, pomaličku ale jistě likvidujeme pytel chipsů a koukáme na expedici YDYKSEB.
Seděli jako zařezaní, po očku jsem je sledovala a zpytovala svědomí jestli jsem snad nebyla moc přísná, vždyť jindy jsou jako pytel blech. Uklidňovala jsem sama sebe, kázeň a pořádek to jim chybí. Máma je na ně moc měkká.
Když se film přehoupl do druhé poloviny, byla maminka zpět. Spokojená, že má na vánoce o starost méně usedala k nám do křesla k hrníčku horkého čaje.
„ Tak co nezlobili?“ přeběhla kamarádka pohledem kluky a upnula zrak na mně.
„ Nic s čím bych si neporadila.“ Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem zvládla náš malý problém. Mé rozplývání se nad sebou přerušil smutným hláskem malý Honzík.
„ Mamííííí, drž hubů!!!“
Tak teď jsem zvědavá jak se k tomu postaví sama čtyřnásobná, zasloužilá matka.
„ Honzíku, to si pustíte doma, Míša ten film nemá!!!“ začala maminka chlácholivě…..
Pane bože já se picnu, oni chtěli pustit film Tais- toi! Drž hubu!
Úžasná francouzká komedie s Jeanem Reno a Gérardem Depardiem v hlavní roli.
„ Jasně, že ho mám hned Vám ho pustím!!!“
Najednou to byli ti nejspokojenější kluci na světě, tetelili se vedle sebe blahem, že koukají na svůj nynější hitparádový trhák z kategorie zahraniční komedie pro dospěláky.
A já ?? Já měla pocit naprostého nevzdělaného, zaostalého blba, který neví co takové čtyřleté dítě vlastně chce, ani když si o to jasně říká……
Možná by mi to došlo mnohem dřív kdyby po mně pokřikovali název filmu v originálu, ale takový vývoj zase po těch našich sématech nemůžu chtít
Takže Míšo!!! Tais toi!!! :-))))