Jogurty Dobrá máma: Pohoda v domě zaručena!
Nevrlá nálada, nedaří se a do toho všetečné otázky, to je u mě předvídatelná katastrofa, už to jiné nebude, v takových chvílích jsem cholerik…
„Co máš k svačině?“ ptá se mě otecko zvědavě a neúnavně už od dob střední školy, ačkoliv nám je láskyplně oběma připravuje jedna a ta samá žena.
„To co ty!“ odseknu a naježím se ještě víc při vzpomínce na základní školu, kdy se mě ptal na obědy.
„Joooo???“ reaguje taťka nechutně usměvavě a uvádí tak do praxe přísloví, že dobrá nálada nevyřeší všechny vaše problémy, ale naštve tolik lidí, že stojí za to si ji udržovat a já opravdu bezdůvodně pěním…
Přes rudou mlhu před očima matně registruji, že strůjce mého momentálního neštěstí, usměvavě likviduje kelímek jogurtu.
Vztekle tedy sahám po tom svém a zbrkle trhám fólii…
Natlakovaný jogurt za odměnu posel můj oblek drobnými kapkami a otecko propukl v smích, který mi zněl v uších jako trhání masa za živa. Nezmohl jsem se na nic jiného než opatrně otírat potřísněný oděv a hlasitě klít, když v tom mě překřičelo klení oteckovo.
Polekaně jsem se otočil a radostně hltám to, co vidím…
Otecko má po celé délce kravaty mocný pramen jogurtu, který zoufale sleduje od shora až dolu a až na úplný konec se naše pohledy tázavě střetnou.
Netrvá to dlouho a oba se smějeme jeden druhému. Už je zase pohoda a můj cholerický záchvat je kdesi v zapomnění…
Není nad jogurty Dobrá máma, ty zaženou nejeden mráček, viď, tati?