Však já jednou ten dluh vrátím!
Dlouhodobým projektem obvykle nenazvete jedno večerní pivo, ale o chození na pivo se spolužáky programově každý pátek, se to již v nadneseném smyslu prohlásit dá a pokud se takto scházíte víceméně pravidelně deset let, pak je toto označení určitě na místě a ze spolužáků se jistě již dávno stali kamarádi . . .
Dlouhodobým projektem obvykle nenazvete jednorázový vtípek v podobě schovaných klíčů od auta, ale jistě by se dalo nazvat dlouhodobým projektem pravidelné, nepozorované přesouvání klíčů od auta o pár desítek centimetrů od původního místa položení, to se pak jeden může i pominout.
Po smíchání slova kamarád, vtip a dlouhodobý projekt můžete dostat zajímavý a někdy i nepříjemný výsledek.
Inu, posuďte sami:
Kamarád, se kterým chodíte do třídy na základní škole a poté ještě i na gymnázium Vás v dobrém, či zlém poznamená, ať už chcete, nebo ne, když je to navíc Váš nejlepší kamarád a sedíte s ním navíc čtyři roky v lavici, poznamenání je celkem zaručené.
Matematika mi nikdy nešla, kdežto mému spolusedícímu ano a to si potom jeden (Josef) může dovolit dělat s druhým (mnou) i hotové psí kusy, tedy jak jednorázový vtip, tak i dlouhodobý projekt.
Jednorázový vtip vypadá celkem jednoduše.
Stačilo mě zaměstnat hovorem o večerním plánu na několik málo desítek vteřin, kdy jsem se měl přihlásit k reparátu ze čtvrtletní matematické práce, aby mě po propásnutí této možnosti tento jinak věrný kamarád lehkým pobídnutím přiměl k přihlášení se na matematickou olympiádou v domnění, že se hlásím právě na ten reparát.
Zoufale a vytřeštěně koukající profesorka jen zaúpěla:
„Honzo, Vy, prosím Vás, nééé!“
Samozřejmě jsem se rychle nechal přemluvit, školu jsem nakonec nereprezentoval.
Dlouhodobý projekt měl ovšem úplně jiný ráz.
Od třetího ročníku jsme měli stejnou vyučující na matematiku, která nás neměla v oblibě. Několikrát se nás pokusila rozsadit z důvodu neustálého hraní piškvorek a tečkované, ale zjistila, že je to neúčinné, neboť v obojím jsme se stejným zapálením pokračovali každý zvlášť.
Ono totiž, když hrajete dostatečně svižně, nestačíte nadržovat ani kolečkům a ani křížkům a hra je tak i spravedlivá, ale abych neodbíhal.
Právě u této paní profesorky, kterou při pohledu zpět obdivuji, že nás rovnou nezabila, jsme dostávali, coby pomůcky v hodině kalkulačky a to už v té době velice pravěké, v koženkovém obalu, ale hlavně poháněné dvěmi tužkovými bateriemi, tak nedostatkovým pohonem pro všechny druhy walkmanů.
Je tedy logické, že se baterky ztrácely a profesorka spílala s každým dalším pohřešovaným párem o to víc.
A v téhle vyhrocené době se Pepé odhodlal k riskantnímu plánu:
Ukázat všem, jaký je frajer a pro mě frajer tedy byl a pro Vás by jím byl jistě taky, protože on nejen, že baterie měnil za vybité, ale ještě se hrdinně podepisoval na vnitřní stranu obalu a to celé dva roky a po celé ty dva roky má obliba u naší profesorky nepochopitelně klesala a klesala, až jsem si postěžoval i u jiných spolužáku a jejich argumentace mě upřímně překvapila a trochu upravila můj obdiv k jisté osobě:
„Jestli to třeba nebude tím, že se podepisuješ na ty kalkulačky?“