DFS

Opravdové přátele poznáte až když Vám teče do bot…

…a já mohu, stejně jako mnozí další, potvrdit, že je to pravda pravdoucí, protože do bot nám spolu s Valentýnem, autorem následujících řádek, teklo již mnohokráte, ale jako praví kamarádi z mokré čtvrti jsme však (možná i jen z lenosti odběhnout) vždy stáli při sobě.
Inu, ale to už posuďte sami…

Vzhledem k tomu, že nám moderní svět nyní umožňuje volně a nerušeně reagovat a to třeba formou blogu, nezůstanu ani já pozadu a věnuji na oplátku pár řádek mému dlouholetému kamarádovi – spoluautorovi tohoto blogu.
Tento výjimečný fenomén je znám i pod několika pseudonymy, které pod různou (někdy hrůznou: pozn. autora) intenzitou poodhalují jeho alter ego. Ego milovníka, bandity, místního lokálního výrostka a konzumenta alkoholu v různých stádiích, milovníka křesťanské harmonie, vtipu s rozuzlením za více, jak půl roku, Camelek, tance s rozvířenými koleny na zemi a samozřejmě kaviáru mezi koňaky – neboli rumu.
DFS, Důša, Dufus, Dufusák (hanlivě-pozn. autora), Bouše, Oldřich Nový, Votvírák, Jenda… – je tedy logicky jen nekompletní výčet pojmenování tohoto fenoménu. Vzhledem k tomu, že již výše zmiňovaného nějakou dobu (doufám: pozn. autora) znám a prošel s ním lecjakou peripetii, mám pro čtenáře několik rad a cenných poučení. Obzvláště, chcete-li ho oslovit (pro něj: pozn. autora) v nevhodnou dobu, popřípadě na nevhodném místě, nedej bože v obém!

Jeník jako osobnost v podstatě nevykazuje v běžném stavu žádné známky skrytého humoru, či jiných vtípků. Nicméně v kombinaci s různě namíchanou alkoholovou podporou, se stává z elegantního a milého společníka Oldřicha, nebezpečná šelma. Není problém pro něj poté klidně svázat 15 párů bot (bot kamarádů: pozn. autora) dohromady s počtem uzlů převyšující 100!
Jindy najdete ráno po probuzení svůj pár bot v 6 metrech na větvi stromu.
Malou chybičkou v jeho husarských kouscích s obuví je fakt, že ráno jsou v pořádku jen jedny boty a to jeho, což vcelku zjednodušuje určení autora.

V Jeníkovi dřímá i pravděpodobně dravé a nekompromisní druhé Já (Jako u mě osobnost zvaná Hugo: pozn. autora). V jeho čirém pojetí dokáže během 15 minutového představení na garden party rozštípat na třísky zahradní nábytek, včetně vybavení kuchyně – počínaje talíři a nohou od stolu zabodnutou v křesle konče. Prostě nás dokáže v tomto směru dosti zaskočit. Nicméně tato záležitost nemá na něj trvalejšího vlivu.

Další zajímavou věcí je Honzíkův vřelý vztah k otci, hlavně k jeho oslavě narozenin. Vězte tudíž, že jakmile použije formuli, že taťulda má narozeniny a tak nikam nemůže nikam zajít, bijte na poplach – vyráží totiž někam, kde nechce být rušen a poznán. Tyto oslavy probíhají cca 3-5 do roka, tudíž je jeho taťka skutečně velmi oslavovaný muž. Možná imaginárně právě s ním oslavil narozeniny a zároveň Silvestr 2006-2007, kdy s námi v Žabovřescích slavil pouze do 20 hodiny. Poté totiž jeho hodné ego ustoupilo pod roušku vypité láhve Whisky a následovalo nekontrolované pásmo událostí od švejkovské hospodské, leč přátelské bitky v interiéru hostitele, konzumace chipsů z kuchyňské dlažby spolu s 3 letým Retrieverem a třeba hrstí křupek ze tmy do obličeje vylekaným kamarádům. Vše výše uvedené apartně zakončil odpálením rachejtlí a světlic o 5 minut dříve než padla 12 hodina, sám a za plotem usedlosti, kde oslava Nového roku náramně probíhala.

Je třeba ale Oldřicha vykreslit i jako tvora velice citlivého a sensitivního. Jeho věrný spolužák a kamarád by jistě také barvitě popsal dávnou návštěvu restauračního zařízení, kde se v ranních hodinách bílé zdi k východu proměnily pod unylými nápisy mistra Oldřicha. Hesla Miluji Josefa, Pepek je kanón, Gusep je Bůh – modrou křídou na všech dostupných zdech měla zřejmě napovědět ženského autora žertíku, nicméně po krátkém vyšetřování barmana a kamaráda byl autor jednoznačně určen dle typu napsaných sdělení a rukopisu.

Výčet následujících oldřichovin by byl ještě velmi pestrý, ale vzhledem k povaze sdělení se na ostatní příhody zeptejte klidně sami přímo mistra Oldřicha.
Jeho vyprávění o bájné kurtce (polsky bundě: pozn. autora) bude zřejmě strohé, ale chápejte, že si nějakou tu pikantnost musím nechat zase na příště…

Autor a občasný spisovatel: Valentýno