Děti až od dvou let

Nekojíš? Nepůjčím!

Nechápal jsem lidovou moudrost slýchanou ze všech stran, že chlap se může pustit k dítěti nejdříve až od dvou let. Páni si prý stěžují na nemluvení, neposlouchání a na naprostý nezájem o autodráhu ze stran dítěte, zatímco ženy se dušují, že chlap ani neví, co to je hygiena, neví jak děťátko chytit, u přebalení omdlévá a podobné nesmysly…

Nesměl bych to ale mít po svém boku Boženku, aby mi to vše náležitě, nejlépe na nějakém příkladu ze života, nevysvětlila a já se o to v záchvatu údivu nepodělil s vámi.

Je tomu už bez mála 6.měsíc, co jsem podruhé strejdou a tak byl nejvyšší čas, abych si své rodinné povinnosti odbyl v podobě dvouhodinového hlídání, když si potřebovala moje sestřička odběhnout něco pozařizovat. Nelenil jsem a hnedle čapnul malého Marečka a šup s ním za Boženkou, neboť ona je, jako skorem každá ženská, na malé děti těžce úchylná.

Tak jsem si na ni koukal, jak na něj šišlá a ňuhňá a oči z něho nemůže pustit a já mu to záviděl a zlobil se na to, jak je svět zařízený, protože si z toho období nic nepamatuji a on se teď může v klidu snažit uchopit do pusy jakékoliv prso a v nejhorším bude jen usměvavou majitelkou ujištěn, že ona není maminkou a nemůže ho přeci nakojit…

A zatímco jsem si takhle snil, nevědomky jsem si strčil jeho hračku do pusy a teskně skousl.

„Dáš to z té huby, Bořane!“ udeřila na mě Boženka obratem.
„Ty se mi snad jenom zdáš, vždyť víš, co máš v té tlamě bakterií, mazej to umýt!“
Vytržen ze sna jsem poslechl a pečlivě kousátko omyl a podal je zpět Božence, která je neobratně upustila na zem, odkud jsem jej, jako správný gentleman, hbitě sebral a šel hračku znovu umýt.
„To nemusíš Bořečku, to je čistá špína, jen ať si zvyká…“ zastavila mě najednou roztomilým hláskem Boženka a odeslala mě tak díky mé zvědavosti do koupelny k zrcadlu, abych si dostatečně prozkoumal svou tlamu a porovnal ji s čistou špínou na podlaze a odkud jsem také zaslechl už opět šišlavou Boženku:
„Musíš ještě trošku vyrůst maličkej, než tě tomu chlapovi půjčíme, viď?“

Díky Božence tak už chápu, že chlap může mít caparta na starost teprve až ve chvíli, kdy se ženy dostatečně vyšišlají…

Příspěvek byl publikován v rubrice BoBo postřehy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..