A pokaždé to myslíme vážně… rozhodně aspoň v té první hodině!
Neodvážím si tipnout kolikrát neveřejně a vlastně si neodvážím tipnout ani kolikrát veřejně jsme se Boženkou loučili s Damoklem a odcházeli jisti si svým rozhodnutím, abychom se hned druhý den srazily hlavami u počítače, zkrátka nikdy jsme to moc dlouho nevydrželi, ale i ta denní pauza nás stála vždy mnoho sil a několikatýdenní plánování, kdy přesně s tím na dobro sekneme… jen na ten jeden den samozřejmě!A včera to přišlo jako blesk z čistého nebe, bez plánování, bez hecování a naprosto přirozeně a bylo to super, ale oddechli jsme si teprve až když jsme tu zase hezky zpátky doma v redakci…
Včerejší narozeninový den se díky okolnostem ponechal bez povšimnutí, ale zase ne tak moc, abych si neudělal čas aspoň v noci a za značného obětování, kdy jsem se donutil ukrojit si třemi vinnými střiky ze svého nevyvinutého básnického střeva desetislokou báseň k oslavě Boženčiných narozenin a následně ji pod vlivem rovnou na blogu i vydat.
Časně z rána jsem pak pospíchal vydat ji i na Damoklu, jako překvapení a z blogu na mě koukala jedna věta, zbytek zmizel, nebo se mi jen zdál, zkrátka nebyl!
Gratulace se tedy obešla bez básně, ale ne bez překvapení…
Bez kývnutí hlavy, bez jediného náznaku, bez jediného slova jsme se oba sebrali a na všechno damoklí svorně se vykašlali.
Ono totiž být jen spolu celý den a probrat to všechno, co se normálně nestíhá, není vůbec špatné…
…a i to nastavení výroby chápavě do večera počekalo 🙂