Těžko odpovědět, pokud chcete obdarovat šestnáctiletého mladého muže a nechcete ho odbýt penězi, i když ty by uvítal ze všeho nejraději.
Boženka je ovšem chytrá žena a po chvíli odolávání mým nepoužitelným nápadům, kdy kolikrát ani nevěděla, co tím vlastně myslím najednou zvolala:
„Heelys!“
A tentokráte jsem nevěděl zase já, co tím myslí . . .“Nevadí, hlavně, že je klid, pomyslel jsem si.“ a dál se oddával čtení novin v leže.
„No co ležíš? Vstávej, jedeme nakupovat!“ vyvedla mě ovšem rázně z klidu Boženka.
Odevzdaně, spořádaně a za ty léta už i s úsměvem, neboť bez něj bych mohl klidně zůstat ležet a rovnou neuposlechnout se stejným výsledkem, tedy hádkou, jsem poslechl.
„Máte stejnou nohu, bez Tebe ty boty nekoupím.“ dodala na vysvětlenou a mně se ulevilo, protože neznám nic horšího než celý den strávit shonem po nákupech a ani nevědět, co to vlastně sháním . . .
Po celém dni stráveném nakupováním jsem padl jako podťatý zpět na své kanape a Boženka mi ukazovala boty značky Heelys, které jsou opatřeny na patách odnímatelnými kolečky, po kterých se dá jezdit městem, tedy takzvaně patovat a provádět různé triky a když kolečka sundáte, můžete dokonce chodit i jako ostatní smrtelníci.
Boženka ihned poslala dárek kurýrem a udělala jím obrovskou radost. Sklidila za něj dokonce i obdivnou SMS:
„Jsi se snad posrala v kině, ne?“
„Nechceš si ty boty koupit i Ty, abys mohl taky patovat? “ ptala se mě laškovně Boženka.
„Raději ne.“ odpověděl jsem skromně a potlačil komentář o tom, že já přeci poslušně srážím paty při jejich rázných pokynech už tak dost…
Toho dne jsme usínali spokojeně. Boženka s úsměvem z perfektně zvoleného dárku a já s pocitem spokojené milované Boženky a s hříšnou myšlenkou, že jednou, až nastane ten správný čas, se odvážím postavit povelu k celodennímu nakupování na odpor a lehce jej odbudu slovy:
„Jsi se snad posrala v kině, ne?“