aneb Tak dlouho to vibruje, až se paměť vysype 
Zkouškové období v Tiché domácnosti z ní opravdu dělá domácnost tichou, no i když…
Bořek místy nadává, skučí a mezitím se snaží soustředit na učení, neleze mu to do hlavy a hledá rozptýlení, kdepak se dá, ovšem Boženka je nekompromisní.
„Nic nebude! Uč se!“Ale znáte ho, rošťáka…
Bořek si jen tak pro zkrácení dlouhé chvíle a pro lepší náladu zkusil obepsat pár kumpánů a už si plánoval pivo. Vidina piva mu dodávala motivaci a tu správnou koncentraci k učení a ihned mu z toho vyhládlo.
„Jdu se najíst!“ zahlásil Božence.
„Jen běž, ať máš sílu!“ přitakala mu ještě nic netušící Boženka.
Bořkovou nedočkavostí a k Boženčinu štěstí odpovědi začaly přicházet v jeho nepřítomnost a po pátém vibrování, drnčení a hlučení to Boženka nevydržela a jala se kontrolovat, kdožepak s čímpak tak ruší a nestíhala se divit:
Pivo, pivo, všude samé PIVO!
Bořek se s plným bachorem na kanape uvelebil, skripta si sebou ani nebral, ale mobil ano a tentokráte se nestíhal divit on. Jediná SMS byla od Boženky:
„Jsem na Tebe pyšná, že se věnuješ o zkouškovém jen a jen učení!“
Zoufalý Bořek tušil, copak se asi stalo s esemeskami od kumpánů, ale rozhodl se pro opakovaný pokus, napsal znovu SMS se spěšnou žádostí o pivo a jal se odesílat.
Jenže ouha!
Tam, kde ještě nedávno byl seznam začínající Budvarkou a končící příjmením se nyní nacházel jen seznam chybějících zkoušek…
A o pár metrů dál spokojená Boženka svůj úsměv za knížku schovala…